Obsah

Popis bytostí
Charakteristika bytostí
Charakteristika hejna
Postupy bytostí po úrovních
Seznam bytostí
Zvířata
Červ bahenní
Gryf
Jednorožec
Kobra královská
Krokodýl
Krysy
Kůň
Ledník mizivý
Medvěd hnědý
Orel stříbrný
Pegas
Sirit obecný
Vlk
Vosy útočné
Cizí rasy
Kentaur
Obr kopcový
Pixie
Skřítek
Troll
Lykantropové
Vlkodlak
Magické bytosti
Bludička mokřadní
Chrlič
Kohout ohnivý
Magmar
Vzluha chytlavá
Nemrtví
Duch
Kostlivec
Zombie
Upíři
Upír
Upírův služebník
Dotazy, nápady a hlášení chyb

Autoři

Autoři: Zbyněk „Gilgalad“ Holub, Vladimír Chvátil, Matouš „Erric“ Ježek, Jan „Ubik“ Kremer, Lukáš „Almad“ Linhart, Lucie „Sombra“ Lukačovičová, Petr „Ant“ Machata, Rudolf „Jolly“ Matoušek, Filip „John Jarik“ Novotný, Stanislav „Scolex“ Nowak, Vít „Tramis“ Procházka, Jan „Kenny“ Vávra, Radovan „Wulf“ Vlk, Herbert „Herby“ Vojčík
Koordinátoři projektu: Martin Landa, Jan Ostatek, Jiřina Vorlová
Obálka (pozadí): David Spáčil – studio Cabinet
Ilustrace: David Bimka, Marcela Sovadinová, Michal Vondráček, Markéta MAKY.OREL Machová
©2004–2012 ALTAR
Dračí doupě®, DrD a ALTAR® jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.
Převzato z PDF verze 1.0 edice B

Bestiář

V příručce pro Pána jeskyně ses naučil, jak funguje svět, jak vytvořit dobrodružství a jak vést hru v Dračím doupěti Plus. Nyní tě, milý Pane jeskyně, uvedeme do světa roztodivných bytostí a tvorů, do míst, kde jistě nalezneš inspiraci a věci tolik důležité pro svá dobrodružství.

Seznámíme tě se stvůrami, které budou dělat vrásky na tváři tvým dobrodruhům, nebo jim naopak budou pomáhat. Poznáš pár známých bytostí z knih, mytologií a fantasy příběhů a stejně tak i takové, o nichž jsi ještě ani neslyšel.

Ani nelze sepsat všechna tvorstva z těch možných i nemožných světů fantazie, proto jich zde nalezneš jen několik. Neměj však strach z nedostatku možností, protože právě tvá fantazie tvoří tvůj svět a v něm nezapomenutelná dobrodružství. Snažili jsme se popsat vše tak, abys zde nalezl inspiraci. Pak by již neměl být problém tvořit nové tvory a nechat je prohánět se po širých pláních, či plavat v tmavých hlubinách tvého světa.

Popis bytostí

Než přistoupíme k podrobnému popisu jednotlivých tvorů v Bestiáři, seznámíme tě se vším, co potřebuješ znát - jaké parametry u jednotlivých nestvůr uvádíme a jaké herní mechanismy na ně aplikovat.

Charakteristika bytostí

Aby ses v množství nestvůr lépe orientoval, používají všechny jednotnou šablonu zápisu. Zde si vysvětlíme, co které pojmy znamenají a jak se zaznamenávají.

Jméno bytosti

Jméno bytosti je její název, pojmenování, pod kterým ji popisují mnohé učené knihy, zařazují někteří hraničáři a nebo pod jakým ji znají obyčejní lidé.

Vlastnosti

Stejně jako postavy budou mít i nestvůry své vlastnosti. U popisu je zaznamenáváme v tomto pořadí:
Síla/Obratnost/Zručnost/Vůle/Inteligence/Charisma

U jednotlivých bytostí nalezneš jen čísla oddělená lomítkem. Tučně jsou zvýrazněna ta, která odpovídají hlavním vlastnostem - jsou důležitá pro postup po úrovních.

Příklad: U vlka je zapsáno:

Vlastnosti: 1 / 7 /-10/-8/-8/4

Znamená to, že vlkova Síla je 1, Obratnost 7, Zručnost -10, atd. Síla a Obratnost jsou označeny tučně, jedná se tedy o hlavní vlastnosti.

Síla: Síla bytostí může být různá, od závratných hodnot velkých tvorů až po velmi nízká čísla třeba u hmyzu. Síla je jednou z nejdůležitějších vlastností většiny popsaných bytostí.

V boji se totiž spousta nestvůr spoléhá na svou Sílu.

Obratnost: Podobně jako Síla je i Obratnost pro přežití velmi důležitá.
Zručnost: Téměř všechna zvířata mají Zručnost až zanedbatelně malou, proto jsou uvedená čísla opravdu nízká.
Vůle: Vůle se u některých tvorů dosti těžce udává, mnohdy bývá podobná inteligenci.
Inteligence: Inteligence bývá u zvířat nízká, u některých magických tvorů naopak dosti vysoká. Tvorové s velkou Inteligencí mohou být postavám velmi nebezpeční.
Charisma: Protože bytostí, které by užívaly Charismatu, je poměrně málo, rozhodli jsme se v Bestiáři trochu pozměnit význam tohoto pojmu. U většiny tvorů znamenaná Charisma sílu, jakou působí jejich vzhled na okolí. V podstatě tímto nahrazujeme aspekty vzhledu, kdy Charisma udává jen ten nejsilnější.
Příklad: Motýl je krásný a může mít Charisma třeba 5. Pavouk naopak příliš krásný není, ale může pro někoho představovat nebezpečí. Síla nebezpečnosti se zde může rovnat taktéž 5.

Charisma obou dvou je tedy 5.

Z toho vyplývá, že přestože se nejsilnější aspekt vzhledu může ubírat různými směry, může mít jeho hodnota stejnou velikost.

Odolnost

I nestvůry mají určitou Odolnost (a z ní odvozenou Mez zranění, která udává maximální počet políček na jednom řádku jejich mřížky zranění). Protože fyzická stavba popsaných bytostí se odlišuje od ras uvedených v PPH, není jejich Odolnost rovna přímo Síle, jak je tomu v pravidlech pro postavy.

Výdrž

Ani Výdrž (a tedy Mez únavy) se u nestvůr kvůli jejich fyzické stavbě ne-určuje přímo ze Síly a Vůle, ale je uvedena samostatně. Některé bytosti, zejména magické, se neunavují; takové mají jako Výdrž uvedeno „-“.

Rychlost

Občas je dobré vědět, jak je ta která nestvůra rychlá. Někdy bude před dobrodruhy prchat, jindy je naopak honit. V boji díky Rychlosti poznáš, jak moc se během kola dokáže nestvůra přesunout.

Podobně jako u postav, přičteš-li k Rychlosti +8, získáš rychlost pohybu pro přesun v boji. Přičteš-li +22, budeš vědět, jak rychle dokáže nestvůra v boji běhat.

V případě, že chceš znát, jak rychle se stvůra pohybuje, použij následující Tabulku druhů pohybu nestvůr. Je stejná, jako ta v PPH pro pohyb jezdeckých zvířat.

U humanoidních bytostí, které se běžně pohybují po dvou nohách, používej Tabulku druhů pohybu stejnou, jakou užívají postavy.

Některé šelmy dokážou v trysku dosáhnout opravdu velké rychlosti, proto si při něm nepřičítají +39, ale rovnou +44. Abys věděl, které to jsou, máš jejich hodnotu Rychlosti označenu hvězdičkou - takto:

Rychlost: +5*

Pokud jde o jiný pohyb než po zemi, je za Rychlostí ještě uveden způsob pohybu, kterému bonus odpovídá.

Tabulka druhů pohybu nestvůr
Druh pohybu Bonus k Rch/2 Únava
krok +23 hodina
klus +27 půl hodiny
cval +34 5 minut
trysk +39 2 kola

Smysly

Bestie mají také své smysly, ty budou zapisovány v tomto daném pořadí:

Hmat/Chuť/Čich/Sluch/Zrak + Jiný

Mimo pěti základních mohou mít bytosti v Bestiáři i nějaké jiné smysly, které postavy běžně mít nemohou. Takovýto smysl bude zapsán až na konci řádku se Smysly a bude u něj slovem zaznačeno, o jaký smysl se jedná.

BČ (Boj)

Tyto údaje jsou úplně stejné jako v PPH. U nestvůr udáváme rovnou Bojové číslo. U bytostí, které užívají zbraně, najdeš kolonku Boj, k němu pak už jen přičteš délku zbraně, abys získal výsledné BČ.

ÚČ (Útok)

U těch bytostí, které mohou používat zbraně, uvádíme jen Útok, ke kterému je potřeba ještě přičíst Útočnost zbraně. Naopak u všech ostatních bytostí nalezneš rovnou řádek s číslem ÚČ a popisem, o jaký útok jde.
Příklad: Zápis „ÚČ: 5 tlama a drápy“ udává, že nestvůra obyčejně útočí tlamou a drápy zároveň a její ÚČ je 5.

Bude-li uvedeno více čísel a způsobů útoků, musíš si vždy vybrat jen jeden, který v jednom kole použiješ.

OČ (Obrana)

OČ udává, jak dobře dokáže nestvůra uskakovat nepřátelským útokům, popřípadě je odrážet.

U cizích ras udáváme hodnotu Obrany, která je popsána v PPH.

Ochrana

Aby se postavy ochránily před bolestivými zraněními, mnoho z nich si obléká zbroj. Většina bytostí ale žádnou zbroj nenosí. Povrch těla některých nestvůr je však dosti odolný na to, aby zastavil určité útoky. Mohou to být šupiny, zrohovatělá kůže nebo jen prostá zvířecí srst. Bytost s povrchem těla podobným lidské kůži má Ochranu 0. Jakákoliv lepší přirozená, popřípadě magická ochrana má číslo větší.

U bytostí, které mají na sobě zbroj, ještě k číslu Ochrany přičti Ochranu zbroje.

Zranění

Zde je uvedeno, jaké zranění působí „zvířecí zbraně“ (tlama, pařáty a podobně). Z tohoto čísla a bonusu za Sílu urči, stejně jako u postav v PPH, Základ zranění (ZZ). Za hodnotou je ještě uveden typ zranění: B - bodné, S - sečné a D - drtivé.

U bytostí, které jsou schopny nosit zbraň, není uvedeno konkrétní číslo, ale Zranění zbraně. V takovém případě postupuj podle kapitoly Boj v PPH.

Nezranitelnost

Zde je uvedeno, proti kterým útokům je nestvůra odolná, tedy označení těch zranění, která jí žádným způsobem neublíží. Bude-li zde uvedeno „+O“, nebude bestie zranitelná žádným druhem útoků přidávajících oheň, „B“ bude znamenat ochranu před všemi bodnými zraněními atd.

Je-li uvedeno „½+Vz“, bude to znamenat, že je nestvůra zraněna přebytkem vzduchu jen za polovinu obvyklého zranění (zaokrouhluj nahoru).

Za některými údaji můžeš nalézt závorku s takovýmto

zápisem: „(+O 2)“. To znamená, že všechna zranění z přebytku ohně se násobí dvakrát.
Příklad: Magmar má ve své charakteristice uveden tento zápis:

Nezranitelnost: +O, -Vo, ±Vz, +Z (+Vo 2, -O 2)

Z toho můžeme vyčíst, že pokud spadne do lávy, vyleze bez problémů ven, ještě se oklepe a protáhne. Ovšem když na něj sešle kouzelník kouzlo vytvářející vodu, násobí se zranění dvěma.

Velikost

Abys zjistil, jak dobře lze bestii zasáhnout kupříkladu lukem, musíš znát její bonus za Velikost.

Rozměry

Výška/Délka
Tato charakteristika uvádí dva hlavní rozměry bytosti. Tam, kde je některý rozměr zanedbatelný (výška u hadů nebo délka u humanoidů), je údaj proškrtnut pomlčkou.

Výšku bereme od země až po nejvyšší bod (většinou je to hlava). Délkou je pak vzdálenost od čenichu k ocasu (má-li nějaký). Obecně platí, že jde o nejdelší vertikální a horizontální rozměr.

Četnost výskytu

Tento údaj poukazuje na to, jak často se některé druhy vyskytují. Možné podoby jsou: všudypřítomný / velmi častý / častý / obvyklý / neobvyklý / vzácný / velmi vzácný. V našem světě by všudypřítomní byli mravenci, velmi vzácní například koně Převalského nebo pandy.

Místo výskytu

V tomto řádku nalezneš místa, která jsou přirozeným prostředím popisovaného tvora. Jedná se o jednotlivé typy krajiny (hvozd, step) popsané v principech světa, nikoliv konkrétní místo (jeskyně, hrad, palouk).

Zařazení

Nestvůry zařazujeme podle systému popsaného v příručce pro hraničáře. U magických tvorů je tento údaj proškrtnut, protože ti se do hraničářova seznamu nedají zařadit.

Organizace

Zde uvádíme, v jakém uspořádání se spolčuje většina druhu. Jsou to: jedinec / pár / hejno (či podobné společenství) / primitivní společenství (kmenová uspořádání) / rozvinutější společenství (státy, atd.) / jinak. Například ačkoli člověk-poustevník by mohl žít sám, přesto většina lidí žije ve státech, a proto by byla organizace lidí „rozvinutější společenstvi“.

Aktivita

Zde se dozvíš, kdy je nestvůra aktivní a kdy spí. Její aktivita může být uvedena jako: den / noc / stále / jinak. Opět platí pravidlo pro obvyklost aktivity bytosti (to, že člověk může hrát DrD+ přes noc, neznamená, že by měl noční aktivitu).

Vzpurnost

Tato kolonka je uvedena jen u těch nestvůr, na kterých lze jezdit, popřípadě létat. Pravidla o jízdě na zvířatech a využívání leteckých nestvůr si můžeš přečíst v PPH.

Vzpurnost udává, jak obtížné je při jízdě nebo letu zvíře ovládat. Vyplývá hlavně z toho, jak nerado zvíře je, když si je někdo osedlá. Navíc také závisí na tom, jak obtížné je na něm jezdit. Například ovládání tvrdohlavého osla může být stejně těžké jako ovládání výborně cvičeného závodního koně.

Udaná hodnota Vzpurnosti přísluší zvířatům, která prošla výcvikem a na jezdce jsou zvyklá. Vzpurnost divokých nezkrocených či neochočených zvířat je o +10 až +12 vyšší, divoká zvířata se nenechají jen tak osedlat. I některá ochočená nikomu nedovolí na ně nasednout.

Charakteristika hejna

V průběhu času přišlo mnoho druhů na to, že „ve více se to lépe táhne“. U některých druhů, například u hmyzu, se proto sdružování do větších skupin stalo základem boje o přežití.

Za hejno považujeme skupinu většího množství zvířat malého vzrůstu. Při boji je zbytečné uvažovat jednoho jedince příslušného druhu, který sám o sobě není schopen hráčské postavy příliš ohrozit.

U tvorů, kteří vytvářejí hejna (ptáci, včely, krysy), budou místo běžných údajů pro boj uvedeny tyto údaje:

ZZ hejna

ZZ hejna určuje nebezpečnost zranění, jež je každé kolo způsobeno každému, kdo je v boji hejnem obklopen.

Mez zranění hejna

Mez zranění hejna odpovídá Mezi zranění u jiných bytostí, tj. počtu políček v jednom řádku mřížky zranění hejna. Nezávisí však na Odolnosti, ale na počtu tvorů, kteří v hejnu jsou.

Postupy bytostí po úrovních

Každá bytost je uváděna ve své základní podobě, což je 1. úroveň. Chceš-li z vlka udělat obávaného a ostříleného silného vůdce smečky, zvyš jeho úroveň zhruba na 5.

Úroveň 1 tedy vyjadřuje velmi mladého, téměř dospělého jedince. Dospělý odpovídá spíše úrovni 2, fyzicky vyvinutější jedinci pak budou mít úroveň 3, vůdce zvířecí smečky skoro 5. Vyšší úroveň pak mohou mít inteligentní nestvůry, které se stejně jako postavy specializují v jednom z povolání, nebo opravdu výjimeční jedinci, kteří se však vyskytují jen velmi vzácně.

Nezapomínej na to, že tak jako je podstatně méně dobrodruhů než rolníků, je méně šamanů než kanibalů a méně silných vůdců než obyčejných vlků. Maximální možná úroveň je stejná jako u postav - 21, ale těch, kteří jí dosáhli, je na světě opravdu poskrovnu.

Teoreticky může být každá bytost z Bestiáře na kterékoliv úrovni mezi první a jednadvacátou. U zvířat je úroveň jasná, u magických tvorů už to není tak jednoduché. Protože i bytost tvořená démonem má svou úroveň odpovídající astrální sféře, ze které pochází, může být různě silná. Démoni se však již nedokáží vyvíjet a postupovat po úrovních. Úroveň se tedy určí jen při vzniku bytosti ve fyzickém světě a pak se již dál nezvyšuje. Podobně je tomu u nemrtvých. Těm zůstává úroveň podle démona, který v nich sídlí, anebo podle úrovně duše z doby, kdy byl nemrtvý ještě živý. V obou případech se již nemůže dál zlepšovat a úroveň už mu zůstává.

Vlastnosti

Jak rostou úrovně bytosti, zvyšují se její schopnosti a zejména základní vlastnosti. Stejně jako u normálních postav se s každou úrovní některé z nich o 1 zvýší. Již jsme si řekli, že hlavní vlastnosti jsou v popisu vyznačeny tučně.

U těch druhů, kde je místo čísla nějaké vlastnosti pomlčka (-), je daná vlastnost prakticky natolik nevyužitelná, že ji u nestvůry ani neuvádíme. Pokud taková nestvůra postupuje na další úroveň, používej obvyklá pravidla s tím, že při některých přestupech (podle toho, kolik vlastností je proškrtnutých) se žádná vedlejší vlastnost nezvýší. Je to z toho důvodu, aby například nestvůry jen se třemi použitelnými vlastnostmi nesílily dvakrát rychleji.

Mění-li se vlastnosti, mění se i některé další hodnoty, které na nich závisí:

Za každé dva body, o které se zvýší Síla nebo Obratnost, zvyš Rychlost o 1.

Kdykoliv se bytosti změní Zručnost, o stejnou hodnotu oprav i všechny Smysly.

Za každý bod změny Obratnosti změň BČ (resp. Boj) o 1.

Za každé dva body o které se změní Obratnost, změň ÚČ a OČ (respektive Útok a Obranu) o 1.

Při změně Síly změň o tutéž hodnotu Odolnost, za 2 body zvýšení Síly nebo Vůle zvyš o 1 Výdrž.

Souboj

O boji ses již v PPH dozvěděl spoustu užitečných věcí. Ty platí beze změny pro Cizí rasy.

Přestože se ostatní nestvůry od hráčských postav liší fyzicky i způsobem boje, budeme jejich útoky zařazovat mezi standardní akce popsané v PPH. Nestvůry je však nemohou využívat všechny - těžko se kupříkladu vlk bude snažit protivníka omráčit. Uvádíme tedy jen ty, které jsou pro nestvůry použitelné.

Bojové akce

Útok zblízka
Ať již útočí nestvůra skokem na nepřítele, kousáním, drápáním, náletem a pařáty nebo nárazem, budeme všechny tyto fyzické útoky považovat za útok zblízka. Parametry útoků jsou již zaznamenány v charakteristice bytosti, takže se nemusíš zaměstnávat počítáním. Řadíme sem i útoky tlapami, spáry a podobně, které by se daly považovat za boj se dvěma zbraněmi. I tohle jsme při tvorbě parametrů již vzali v úvahu.

V charakteristice bytosti najdeš vždy hodnotu ÚČ a za ním poznamenán způsob útoku. To je jen orientační údaj, jakým způsobem nestvůra obvykle útočí.

Mysli na to, že nestvůry nejsou žádní šermíři, kteří stojí naproti sobě a snaží se jeden druhého zasáhnout nějakou tou fintou. Obzvláště zvířata se snaží využívat svých výhod proti svým nepřátelům. Mohou při útoku na svou oběť skákat, mohou se zakousnout a držet, nebo se ji snažit zasáhnoutt drápy. Vůbec se nestává, že by bojovala do poslední kapky krve. Většinou stačí jedno nemalé zranění, a dávají se na útěk.

Bezhlavý útok
Bezhlavý útok je typický pro rozlíceného vlka nebo rozzuřenou medvědici. Tato zvířata jsou zvyklá lovit slabší neozbrojenou kořist, a proto příliš nedbají na svou obranu. Snaží se s vypětím svých sil o to, aby dokázala uchvátit kořist a co nejrychleji ji usmrtit.
Soustředění na obranu
Tvorové, kteří nejsou příliš vybaveni k boji - různí býložravci, raději využívají tuto akci než obyčejný boj zblízka. Je to pro ně bezpečnější a mají tak větší naději na přežití.
Nátlak
Někteří predátoři využívají nátlaku, aby dostali svoji kořist do slepé uličky (mezi skály, do neprostupného houští a podobně) a tam měli větší šanci ji zabít.
Ústup
Zvířata, která cítí převahu nepřítele, často volí ústup před přímým bojem. Takto mohou často získat příležitost k útěku.
Útok na vyřazeného protivníka
Noční lovci a mrchožrouti si rádi pochutnají na spící kořisti.
Sražení
Některá zvířata se snaží svou kořist co nejrychleji dostat na zem, kde ji pak lehce usmrtí.

K tomu, aby mohla nestvůra zaútočit sražením, musí mít převahu alespoň +5. Před touto akcí se musí pořádně rozběhnout (vykonat pohyb), aby mohla do své kořisti narazit co největší silou. Při tom se ale vystavuje velkému nebezpečí, má na OČ postih -5.

Sražení se provádí jako hod na porovnání:

Sražení:
Sil bytosti + 2k6+proti Sil kořisti + 2k6+

Pokud kořist neustojí váhu zvířete, padá k zemi, a dále je považována za ležícího protivníka.

Obranné akce
Téměř všechny nestvůry, které nepoužívají zbraň, jíž by se mohly krýt, se mohou bránit jen uhýbáním. Nemají se totiž čím krýt, aby se při tom neporanily.

Zasažené místo

Podle velikosti odkrytí si lze vybrat, jakou část těla může útočník zasáhnout. Tabulka v PPH je však stvořena jen pro humanoidní tvory, proto jsme ji trochu upravili. Následující Tabulka zasaženého místa zahrnuje i jiné části těla, do kterých lze nestvůru zasáhnout.
Tabulka zasaženého místa
Odkrytí Část těla
1 až 5 pouze tělo (včetně ramen a stehen) a křídla
6 až 9 tělo, křídla, končetiny, ocas
10 a víc tělo, křídla, končetiny, ocas, krk nebo hlava

Jako PJ bys měl rozhodovat o tom, zda je vůbec možné vybranou část těla zasáhnout. Schválně pomysli na to, jaká je pravděpodobnost, že se postavě podaří zasáhnout šestimetrového obra dýkou do hlavy.

Souboj s létajícími bytostmi

Souboj postav s létajícími bytostmi bývá nerovný, protože tvorové vybavení křídly jsou ve výhodě, mají-li dostatek prostoru. Mohou se totiž rychle vzdalovat a přibližovat a lépe se tak bránit před nepřátelskými útoky. Létající nestvůry mohou používat oproti jiným tvorům dvě speciální akce: Letecký útok zblízka a Nálet.
Letecký útok zblízka
Jde o nejběžnější akci, kterou létající tvorové používají. V boji obletují své nepřátele a snaží se je zranit a zároveň uhýbají nepřátelským útokům. Tato akce má stejná pravidla jako běžný útok zblízka, jen při něm mohou nestvůry používat ÚČ a Zranění s popiskem „(ze vzduchu)“.

Nálet

Při náletu přiletí nestvůra k nepříteli, zaútočí na něj s bonusem +2 k ÚČ a ZZ. Následně pokračuje ve svém pohybu dál.

Nálet je poměrně riskantní, nestvůře se bude těžko vyhýbat před nepřátelskými útoky, a proto má postih k OČ -5.

Na nalétávající bytost může pěší postava zaútočit zbraní pro boj zblízka jen v případě, že bytost v tomto kole útočí na postavu nebo někoho jiného v dosahu zbraně a zároveň má nad ní pěší postava převahu.

Příklad: Gryf útočí náletem na dva vedle sebe stojící bojovníky bratry Tesáka a Čenicha Liškovy. V prvním kole získává nad oběma bratry převahu gryf a útočí na Čenicha. Proběhnou příslušné hody, ale gryfovi se Čenicha nepodařilo zasáhnout. Protože ani jeden z bratrů nemá nad gryfem převahu, bez ohledu na hody jej nedokázali zasáhnout.

V dalším kole je pořadí podle převahy takové: 1. Tesák, 2. gryf a 3. Čenich. Gryf udělá oblouk a opět útočí na menšího a viditelně slabšího Čenicha. Zatímco se k němu snáší, je už Tesák připraven, a jak se gryf přiblíží na dosah, s výkřikem do něj zasekne svou sekeru.

Křídla létajících bytostí bývají velmi choulostivá a pro let při manévrování musejí být naprosto v pořádku, proto má-li bytost zraněno křídlo alespoň za ½ řádku mřížky zranění, není dále schopna ve vzduchu bojovat. Takto zraněná může používat už jen útoky, u kterých je uvedeno „(na zemi)“.

Podobná pravidla platí pro boj pod vodou s plavajícími nestvůrami.

Souboj s hejnem

Nyní si řekněme pravidlo pro situaci, kterou je souboj velkého množství velmi malých (a slabých) zvířat s postavami - například když se družinka dostane do cesty migrujícím termitům nebo je napadena rojem vos. V takovém případě nemá smysl řešit pravidla obvyklým systémem hodů, neboť útočících tvorů je mnoho, stejně tak ovšem postava jedním úderem zasáhne mnohem větší množství jedinců.

Celé hejno budeme brát jako jednoho tvora - všechny charakteristiky budou určeny pro hejno jako celek. Veškeré údaje jsou uvedeny pro hejno o velikosti 1 m čtverečný, popřípadě krychlový. Pokud budeš chtít mít hejno jinak veliké, uprav úměrně k tomu Mez zranění. Pozor, ZZ hejna už nemůže být vyšší, znamená totiž, jak dokáže hejno zranit v jednom kole bytost, kterou obklopuje. Ať je hejno sebevětší, nikdy nebude „hustší“, a tím pádem nebude ani více zraňovat. V případě, že chceš, aby bylo hejno menší než 1 m2 , uprav si úměrně tomu i ZZ hejna.

V bojových charakteristikách u nestvůr, které tvoří hejno, není uvedeno ÚČ. Před hejnem se totiž nelze bránit, lze se jen chránit, třeba zbrojí. Na útok se proto nehází, jen na výsledné zranění. BČ také není zaznamenáno, protože hejno vždy získává převahu!

Síla zranění = ZZ hejna + 1k6

Jedná-li se o pozemní tvory, ber v úvahu útok na dolní končetiny. Je-li hejno tvořeno létajícími jedinci (vosy), je třeba zranění rozdělit na celé tělo. Budeme brát, že hlava dostane 1/4 zranění a zbytek těla 3/4. Toto rozdělení je důležité, nemá-li oběť útoku přilbu (případně chrání-li méně než zbroj)

Seznam bytostí

Bytosti jsou v Bestiáři uvedeny v tomto pořadí:
Zvířata
červ bahenní
gryf
jednorožec
kobra královská
krokodýl
krysy
kůň
ledník mizivý
medvěd hnědý
orel stříbrný
pegas
sirit obecný
vlk
vosy útočné
Cizí rasy
kentaur
obr kopcový
pixie
skřítek
troll
Lykantropové
vlkodlak
Magické bytosti
bludička mokřadní
chrlič
kohout ohnivý
magmar
vzluha chytlavá
Nemrtví
duch
kostlivec
zombie
Upíři
upír
upírův služebník
Nyní se dostáváme k malému vzorku stvoření, která se mohou vyskytovat ve světě DrD+. Rozdělili jsme je do tří samostatných skupin: Zvířata, Cizí rasy a Magické bytosti. Dále existují ještě tři podskupiny: Lykantropové, Nemrtvía Upíři.

Zvířata

Náš svět (nejspíš) neobývají žádné magické bytosti, proto známe jen zvířata, která nemají žádné „kouzelné schopnosti“. Takováto obyčejná zvířata tvoří i většinu fauny světa DrD+. V těchto pravidlech zařazujeme mezi zvířata též fantastické tvory, kteří mají nějaké zvláštní schopnosti. Jejich výjimečnost totiž vychází jen z jejich přirozenosti. Příroda je obdarovala možnostmi, jež nám sice mohou připadat jakkoliv podivné, ale není v nich ani špetka magičnosti.

Málokdy se lze se zvířaty střetnout v přímém boji. Snaží se totiž zpravidla získat pro sebe nějakou výhodu. Dravci se za kořistí plíží nebo ji štvou, býložravci se schovávají nebo chrání své tělo krunýřem či ostny. Dojde-li k boji, bývá krátký a rychlý. Pokud zvíře ztratí převahu, prchá, život je cennější než kořist. V zájmu zvířat je udržet si co nejlepší kondici bez zranění, protože následky nemoci či rány mohou být v přírodě osudné.

Cizí rasy

Jednou ze základních věcí, kterou si hráči volí, je rasa jejich postavy. Mají výběr celkem ze šesti ras a jejich modifikací, ale to nejsou jediné inteligentní rasy, které se ve světě DrD+ vyskytují. V této skupině bytostí nalezneš další.

Osoby pocházející z nějaké cizí rasy se nejvíce ze všech tvorů v Bestiáři podobají právě těmto hráčským postavám. Mohou žít dosti podobně, mohou se vyučovat v různých povoláních a mohou se také vydávat na dobrodružství po světě. Jsou stejně inteligentní jako hráčské rasy, což z nich dělá mocné spojence, prohnané záškodníky, ale i nebezpečné nepřátele.

Cizí rasy, jako jedny z mála bytostí, dosahují vyšších úrovní. Tím, že jsou dost chytré na to, aby se mohly učit a vzdělávat v nějakém povolání, roste jim i úroveň, stejně jako u postav popsaných v PPH. Nejsou samozřejmě omezeny jen těmi zaměřeními, jaká jsou popsána v pravidlech, mají mnohdy svá vlastní povolání. Záleží jen na tobě, jaké schopnosti jsi schopen je naučit. Dej si ale pozor, i bytosti z Bestiáře by měly být vyvážené se zbytkem hry, proto i povolání by měla být na konkrétních úrovních, co se síly a moci týče, dost podobná.

Pokud se ti zachce zapojit nějakou cizí rasu do svého dobrodružství, vezmi si k ruce PPH, pravidla pro běžné postavy ti mohou být v mnohém nápomocná.

Lykantropové

Již od pradávna se vyprávějí příběhy o lidech, kteří žijí v divočině, umějí na sebe brát zvířecí podobu a dokážou ovládat zvířata. Většinou jsou však takzvaní lykantropové (vlčí lidé) popisováni jako hrůzostrašní krvelační zabijáci vraždící a požírající bezbranné smrtelníky. Spousta z toho, co se mezi lidmi povídá, je pravda, ale mnohé další o lykantropech je jim stále zapovězeno.

Pravdou je, že lykantropové jsou velmi podobní lidem a opravdu mají schopnost brát na sebe podobu nějakého zvířete. Nejčastější jsou vlkodlaci - schopní se přeměnit ve vlky, potom krysodlaci a medvědodlaci. Existuje i spousta různých dalších. Z toho lze usoudit, že život lykantropa je těsně spjat s jedním druhem zvířat. Stejně jako on cítí pouto ke zvířatům, i ona jej berou jako svého druha. Proto není žádnou výjimkou vlkodlak jako vůdce vlčí smečky. Říká se, že právě toto pouto je příčinou nadpřirozených schopností lykantropů. Čím více jsou obklopeni svými druhy a divokou přírodou, tím jsou mocnější. Výjimečně se nějaký lykantrop uchýlí k životu v blízkosti lidských sídel nebo přímo uvnitř nich. V takovém případě jeho lidská duševní stránka sílí a ta zvířecí zlehka slábne.

Zlí jazykové tvrdí, že lykantropové jsou nemyslící bestie lačnící jedině po čerstvém mase a že lykantropí kousnutí způsobí do nejbližšího úplňku přeměnu oběti taktéž v lykantropa. Tato rasa se, jak již bylo řečeno, podobá lidem, a to platí i pro smýšlení. Lykantropové nejsou nijak hloupí ani příliš zaslepení, snaží se žít svůj život, stejně jako ostatní rasy. Ovšem když se přemění do zvířecí podoby, vyplave na povrch jejich zvířecí já. Někteří se sice dokážou ovládnout a i jako zvířata si zachovají chladnou hlavu, ostatním však zachvátí mysl zvířecí pudy, pak se stávají šelmami a vydávají se na lov.

Lykantropové nejsou obětí žádné nemoci, jejich schopnosti jsou naprosto přirozené; proto jsou zvěsti o přeměnách obětí jejich kousnutí opravdu jen pověrami.

Dvojtvárnost lykantropů je zakořeněna v jejich úžasné schopnosti myslí ovládat své tělo. Dokážou se tak ve chvíli, obyčejně během jednoho kola, přeměnit na zvíře nebo zpět do lidské podoby. Mohou se však proměnit jen z půli a získat tak pro své tělo sílu a mrštnost vlka společně se zručností člověka. Tato přeměna trvá celé kolo a nelze při ní provádět žádnou jinou akci.

Navíc tělo lykantropů oplývá takovou životní energií, že do káže zacelovat utržené rány a nechat srůstat kosti daleko rychleji než u jiných ras. Této schopnosti říkáme regenerace a u každého lykantropa budou uvedeny její parametry. Lykantrop je schopen takto zregenerovat všechna běžná fyzická a elementální zranění, ovšem kromě těch která byla způsobena stříbrem. Stříbro má nějakou spojitost s jejich schopnostmi, proto mu nedokážou odolávat. Zranění stříbrnou zbraní a psychická zranění se vždy zaznamenávají před hranici ošetření a uzdravují se běžným způsobem (popsaným v PPH).

Některé charakteristiky v polozvířecí a zvířecí podobě jsou jiné, proto jsou odděleny středníkem. Na prvním místě budou vždy charakteristiky lidské podoby, na druhém polozvířecí a na třetím zvířecí. Pokud budou některé údaje stejné, budou zapsány jen jedním číslem.

Poznámka: Lidmi jsou zde myšleny i všechny člověku podobné rasy. To znamená, že lykantrop může stavbou těla klidně připomínat třeba krolla.

Magické bytosti

Zde se dostáváme k bytostem, které tvoří jakousi třešničku na dortu ve světě Dračího doupěte Plus.

Jak již sám název napovídá, podstatou magických bytostí je právě ta jejich „magičnost“. Tito tvorové jsou celí prostoupeni kouzelnou silou, která jim dává až nadpřirozené schopnosti. Jejich moc pramení z neviditelných vláken vedoucích z dalekého, a přesto tak blízkého astrálního světa. Kolika rozmanitým formám dala vzniknout příroda sama o sobě, tolik a ještě více dokáže stvořit ve spojení s magickou silou.

Aby ti bylo jasno, mezi magické bytosti řadíme všechny ty, které jsou alespoň z části tvořeny démonem z astrálních sfér nebo nemají žádné vazby života.

Magické bytosti se dají velmi dobře využít pro zajímavá dobrodružství a navození zvláštní atmosféry hry. Zde může nejvíce pracovat tvá fantazie, stačí jen popustit jí uzdu a snít. Nech se klidně inspirovat již zaběhnutými představami o těchto tvorech, nebo si vymýšlej své vlastní bytosti. Magie ti toho umožní opravdu spoustu.

Avšak stejně jako každým dobrým kořením, ani magickými tvory by se nemělo plýtvat. Jejich přílišné používání totiž může způsobit, že tvůj svět začne ztrácet svůj smysl, neboť mezi všemi těmi nadpřirozenými bytostmi by obyčejný člověk přežil jen těžko. Zkus je raději zahalit tajemstvím, umísti je do vyprávění dávných kronikářů a nech postavy, ať se s nimi setkají až na odlehlých místech, která budou opředena prastarými legendami a přímo nasáklá starobylou magií a dávno zapomenutou moudrostí.

Nemrtví

Zvláštní skupinou magických tvorů jsou nemrtví. Jejich přítomnost je opředena mnoha povídačkami i věkovitými legendami, které vyprávějí o jejich hrůznosti, temném původu a nebezpečnosti. Lidé o nich ze strachu mluví jako o strašidlech a někteří se dokonce bojí se o nich jen zmínit.

Je spousta způsobů, jak se nemrtví dostávají na svět. Vznikají buď samovolně nebo působením nějaké moci. Aktivní posmrtný život může být prokletí člověka, který za svého života páchal samé nekalosti. Na probuzení mrtvých mohou mít vliv i různé rituály prováděné při pohřbívání, při nichž se posilují citové vazby a vznikají i některé nové. Jejich síla často dokáže způsobit vznik nemrtvého. Nejčastěji se tak děje na zapomenutých pohřebištích, v prastarých hrobkách, po masakru na válečných polích a zázračných místech plných nespoutané magie. Někdy mohou vzniknout nemrtví i samovolně, jako důsledek pochodů astrálních sfér.

Některé mocné bytosti dokážou mrtvé probudit a přinutit je, aby na jejich příkaz sloužili. Stávají se tak jejich pány a získají pro sebe poslušné, lehce nahraditelné bojovníky.

Možností je spousta a právě od způsobu vzniku se odvíjí vlastnosti nemrtvého. Je-li stvořen „násilně“ nějakou postavou, která probudí mrtvé tělo opět k životu, nemá většinou nemrtvý vlastní duši. Tělo ovládá démon a takový nemrtvý nemá vlastní vůli, plní jen rozkazy svého tvůrce.

Pokud ovšem nemrtvý vznikne třeba z člověka, jehož duše nemůže dojít pokoje a její odraz zůstává stále ve fyzickém světě, můžeme mluvit o nemrtvém s duší. Takovíto nemrtví si často pamatují některé ze svých zážitků, ovšem ti, co vstali z hrobu, jsou touto událostí poznamenaní a jejich niterní pocity zloby a nenávisti k živým tvorům probublávají na povrch.

Zatímco nemrtví ovládaní jen démonem jsou jen málomyslícími stroji na práci či zabíjení, nemrtví s duší již mohou přemýšlet stejně jako inteligentní rasy, mohou mít své názory a přesvědčení.

Nemrtví nemusejí vznikat (být stvořeni) jen z humanoidů (člověku podobných). I zvířata se jimi mohou stát. Je to však velkou vzácností.

Zvláštním druhem nemrtvých jsou tací, co nemají hmotné tělo. Existují pouze v duševním světě a fyzický svět ovládají skrze něj, tedy skrze odrazy a vazby. Takovým nemrtvým je například duch, jehož tělo je vlastně jen iluzí.

Co se týče úrovně nemrtvých, ta závisí na sféře démona, případně na úrovni duše. Nemrtví nemohou postupovat po úrovních, zůstává jim úroveň stejná, jakou měli zaživa. Je-li v těle démon, odvíjí se úroveň od sféry, z níž pochází.

Nemrtví se nikdy neunaví, nemusejí ani jíst, pít, či dokonce spát. Tělo nemrtvého drží pohromadě, dokud mu zbývají v mřížce zranění prázdná políčka. Nemrtví nemají rádi sluneční světlo, působí jim bolest a nepříjemný pocit. Jejich zrak je zaměřen na vidění ve tmě. V temných koutech vidí jako za dne, naopak sluneční světlo je oslepuje.

Svěcená voda je pálí na kůži jako oheň. Polití svěcenou vodou jim způsobí zranění se ZZ -3.

Upíři

Mnoho dlouhých generací mají lidé hrůzu z nočních lovců dychtících po lidské krvi, kteří se jako stín plíží temnotou. Těmto postrachům noci lidé říkají upíři. Jen při pouhém pomyšlení na ně běhá mráz po zádech a tuhne krev v žilách.

Upíři bývali kdysi normálními lidmi, po jejich smrti však zůstala duše stále pevně spojena s tělem, a proto mohli opět vstát ze svých hrobů. I když v jejich těle nezůstal ani kousek života, duše je stále mohla ovládat - člověk se stal nemrtvým. Od obyčejných nemrtvých však upíra odlišuje jedna věc. Podvědomě si začal uvědomovat, že mu chybí životní síla, a začal cítit potřebu ji získat zpět. S každým následujícím okamžikem v něm sílila chuť po životodárné lidské krvi. Jeho nové tesáky jen dychtily po hladké kůži skrývající krční tepnu.

S prvním zakousnutím a prvním douškem krve se do upíra vlije síla, kterou nikdy dřív nepoznal. Jeho tělo získá nové možnosti a všemožné zvláštní schopnosti. Kůže lehce zbledne a oči si přivyknou i na nejtemnější tmu.

Za sílu, kterou získal, musí ale zaplatit. Je nočním tvorem, sluneční světlo jej na kůži pálí a během chvíle jej může zabít a věčná chuť po krvi jej nutí lovit a vysávat životodárnou tekutinu. Již nikdy nemůže spatřit svůj obraz v zrcadle ani ve vodní hladině.

Takto vznikají upíři. Aby ukojili svou touhu, loví lidi a sají jim z krku krev. Většinou je vysají úplně, ale někdy si vezmou krve jen trochu a svou kořist nechají přežít. Po upířím kousnutí se vytvoří pevná vazba mezi upírem a jeho obětí. S postupem času vazba sílí a oslabuje vazby oběti k okolnímu světu. Oběť začíná zapomínat a jediné, co ji naplňuje, je pouto k upírovi, který ji kousl. Stane se pak upírovým věrným přítelem a služebníkem. Vazba s upírem služebníka postupně proměňuje, zlepšují se jeho vlastnosti a schopnosti.

Vysáváním krve získává upír životní sílu, která působí jen na krátký čas, ale část energie z každého vysátého tvora v upírovi zůstává. Proto jak upír stárne a získává stále víc a víc síly, jeho kůže stále více bledne a zlepšují se jeho schopnosti. Dokáže potom létat, stát se neviditelným, umí ovládat cizí mysl nebo se proměňovat ve zvířata.

Jak již bylo řečeno, upírovi ubližuje sluneční světlo. Během několika okamžiků jej dokáže usmrtit. Mechanická poškození dokážou upíři téměř okamžitě regenerovat a tím pádem se dají považovat za mechanicky nezranitelné. Pokud se ale podaří jednou ranou upírovi ubrat všechny body zranění, „umírá“. Česnek znemožňuje okamžitou regeneraci a proto zbraně jím potřené zraňují upíra normálně. Stejně jako ostatním nemrtvým ubližuje upírovi kněžími posvěcená voda i posvěcené zbraně. Naproti tomu jsou upíři odolní vůči většině jedů.

I když má upír zaplněná všechna políčka v mřížce zranění, může přežít. Po nějakém čase se jeho tělo spojí opět dohromady, uzdraví se a upír může dál žít. Za celou historii přišli lidé na několik způsobů, jak upíra zbavit života nadobro. Nejjistějším způsobem je nechat jej zemřít v přímém slunečním žáru. Docela spolehlivé je i upálení nebo dřevěný kolík zaražený do srdce. Používá se i stětí hlavy, ale hlavu je pak nutno umístit od těla co možná nejdál, aby opět nepřirostla.

Červ bahenní

Vlastnosti: 4 / -3/-10/-10/-10/3
Odolnost: 3
Výdrž: 0
Rychlost: -9
Smysly: -5/-5/-2/-5/0
BČ: -4
ÚČ: -1 kusadla
OČ: -3
Ochrana: 0
Zranění: 8 D, kusadla
Mez zranění: 15
Velikost: +0
Rozměry: 40 cm / 2 m
Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: mokřad
Zařazení: Červi (protáhlí č.)
Organizace: jedinec
Aktivita: den + část noci
Popis Červa bahenního
Bahenní červ je stvůra s bílým tělem, jež je porostlé řídkými tmavými chlupy. Kromě své velikosti se podobou od svých menších bratrů příliš neliší. Dvě obrovské oči jsou nepřehlédnutelnou částí jeho hlavy, stejně tak obří kusadla, jimiž loví svou kořist. Jeho odporný vzhled ještě korunuje sliz, který má červ po celém těle.
Výskyt Červa bahenního
Tomuto druhu červa se nejlépe žije v bahniskách a močálech. Nesvědčí mu příliš velký chlad, a proto jej v promrzlých bažinách nalezneme jen těžko.
Chování Červa bahenního
Bahenní červi si vyhrabávají v zemi hnízdo, aby bylo jejich měkké tělo chráněno před nepřáteli. Pro větší pohodlí potáhnou vnitřek brlohu silnou vrstvou hustého slizu. Uvnitř to strašlivě páchne bahnem, krví a hnilobou z mršin.

Lov není pro červa nijak složitý. Po dlouhý čas čeká ve svém obydlí, jen hlavu vystrčenu z otvoru doupěte, a čeká na kořist. Někteří červi před svým doupětem vytvoří past v podobě tůně z řídkého bahna, do nějž se každý ihned propadne. Jiní červi zase volí odlišný způsob. Na svou kořist plivou z doupěte lepkavý sliz. Ten zpomalí oběť natolik, aby ji mohl červ odvléci do své smrduté díry.

Má-li hlad, svůj úlovek sežere rovnou, pokud je nasycen, ovine svou kořist vrstvou slizu, který ji uchová dlouho v dobrém stavu.

Samičky červů jsou o něco menší než samečkové. Svá vajíčka kladou do slizu s uloženou kořistí, aby měla mláďata po vylíhnutí co žrát.

Reakce Červa bahenního
Povětšinou útočí červ s překvapením ze svého úkrytu. Potkat se s červem, jak se plazí močálem, je opravdová náhoda.
Boj Červa bahenního
Červ má měkké tělo, proto se snaží být co nejvíce chráněn okolním prostředím. V boji útočí kusadly a plivanci slizu poutá své oběti.
Zvláštní vlastnosti Červa bahenního
Na svou potravu dokáže červ plivnout lepkavý sliz. Tím zasaženého často úplně znehybní nebo jen na čas zpomalí.

Plivnutí ber jako střelecký útok s ÚČ 5 a Dostřelem +15. Pokud se bahennímu červovi povede zasáhnout, jeho oběť není zraněna, jen obalena slizem. Ten ji natolik zpomalí, že její Obratnost se sníží o rozdíl hodů na útok a obranu.

Sliz lze umýt nebo oškrábat, ale jeho odstranění zabere tolik kol, kolik činilo snížení Obratnosti.

Gryf

Vlastnosti: 9 / -1/-10/-6/-7/13
Odolnost: 5
Výdrž: 3
Rychlost: +4
+10* let
Smysly: -5/-2/-3/2/6
BČ: 0
ÚČ: 3, spáry a zobák (ze vzduchu)
4, spáry a zobák (na zemi)
OČ: 0
Ochrana: 1
Zranění: 9 S, spáry a zobák (ze vzduchu)
8 S, spáry a zobák (na zemi)
Velikost: +8
Rozměry: 1,8 m / 3 m
Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: hvozd, step, savana
Zařazení: Šelmy
Organizace: jedinec
Aktivita: den
Vzpurnost: 8
Popis Gryfa
Silné tělo lva v půli přechází v orlí spáry, hlavu a perutě. Jeho úctu budící zoban dokáže člověka přetnout vedví jediným klovnutím. Za zobanem jsou posazeny hrdé oči, bystré tak, že ani myška jim neunikne. Ze zad vyrůstají gryfovi mohutná křídla a dávají mu moc vládnout nebesům.

Gryfovo peří bývá hnědé barvy, avšak známi jsou i tací, co se honosili bělostným, zlatým, či temně černým peřím.

V mnoha legendách, bájích i báchorkách jsou gryfové hlavním motivem. Hrdinní válečníci je proto nosí na své hrudi coby znak síly a odvahy lva, jež se snoubí s bystrým okem a křídly orla.

Výskyt Gryfa
Gryfové obývají skalnaté hory, zde si stavějí svá hnízda, aby byla chráněna před vetřelci. Odsud slétávají a loví svou kořist. Menší druhy žijí v lesích, na úpatích kopců či na dlouhých teplých savanách, kde je pro ně hojnost potravy.
Chování Gryfa
Kořistí těchto šelem se stávají velcí savci. Kůň, jelen či antilopa jsou gryfovi běžnou potravou, ovšem ani některými velkými ptáky nepohrdne.

Loví sám, bystrým okem shlíží na zem a hledá dobrou kořist. V lovu mu jeho křídla poskytují velkou výhodu.

Střemhlavým letem se vrhá na kořist, pařáty ji uchopí a ve vzduchu jedním klovnutím zbaví života.

Boje gryfů o samici se mohou stát až smrtící. V letu si sokové ukazují svou sílu, a pak, není-li vítěze, dojde k boji, z nějž málokdy poražený vyjde živý.

Samice klade 2-3 vejce, z nichž však do dospělosti přežije často jen jediné mládě.

Reakce Gryfa
Pokud dobrodruhové neohrozí hnízdo nebo samotného gryfa, nemá důvodu, proč by útočil. Snad jen kdyby byl hladový, ale humanoidé se zbraněmi pro něj opravdu nejsou jednoduchou kořistí. Mohli by jej poranit, a to by se mu mohlo stát osudným.
Boj Gryfa
Zobák a spáry gryfa jsou nástroji vskutku smrtícími, proto se střezte v boji tohoto lovce.

Má-li místo k letu, využívá své výhody a útočí ze vzduchu.

Pozná-li, že je cíl nad jeho síly, odlétá pryč. Přece jen je zdraví křídel důležitější.

Téměř vždy loví, jen aby nasytil své velké tělo. Proto se jezdci, jehož kůň se stane gryfovou kořistí, mnohdy nemusí nic stát.

Jednorožec

Vlastnosti: 4/0 /-10/-7/-5/15
Odolnost: 2
Výdrž: 3
Rychlost: +8
Smysly: -5/-5/11/13/3
BČ: 1
ÚČ: 1 kopyta
2 roh
OČ: 0
Ochrana: 0
Zranění: 4 D, kopyta
3 B, roh
Nezranitelnost: — Ψ
Velikost: +5
Rozměry: 2,4 m / 2,5 m
Četnost výskytu: velmi vzácný
Místo výskytu: hvozd
Zařazení: Kopytníci (koně)
Organizace: jedinec, pár
Aktivita: den
Vzpurnost: 12
Popis Jednorožce
Krásný jako den, prohání se bělostný kůň se zlatým rohem na čele zelenými hvozdy. Ten zlatý roh má prý kouzelnou moc, září světlem slunce, a když člověk jej zhlédne, tají se mu dech. Dlouhá hříva a ohon vlají, když jako vítr uhání orosenou travou. Na bradě skví se mu kozlí bradka a jeho kopyta jen o oblázky zvoní, když k jezeru se sklání, aby uhasil žízeň.

O jednorožcích se povídá, že jsou velmi dlouhověcí, snad i nesmrtelní.

Výskyt Jednorožce
Svůj domov nalézá jednorožec v rozlehlých prosluněných a teplých hvozdech. Mírné kopce a travnaté mýtiny mu poskytují hojnost potravy a pro něj tolik potřebný klid. Zdržuje se daleko od všech lidských obydlí, protože tam, kde jsou lidé, dobro a čistota duše odchází.

I přes jejich dlouhověkost neběhá jich po světě mnoho. S rozpínajícími se kulturami a stále sílícím zlem se vytrácejí i jejich přirozená místa pro život.

Chování Jednorožce
Bývají mírumilovní a plaší, avšak plni síly, života a radosti. Jednorožec pozná dobré srdce a čisté úmysly, vidí člověku hluboko do mysli. Legendy vyprávějí o dobrém člověku, některé dokonce o čisté panně, k níž i jednorožec přijde a nozdry a šíji si nechá pohladit.
Reakce Jednorožce
Jakmile jednorožcovy dobré uši zaslechnou šelest nebezpečí, zařehtá a zmizí v lese.
Boj Jednorožce
Je-li to alespoň trochu možné, jednorožec se snaží boji se vyhnout a utéct. Avšak je-li zahnán do kouta, brání se svým rohem a vyhazuje předníma nohama vysoko do výše. V boji je velice obratný a nepřátelským útokům dovede uskakovat mnohem lépe než obyčejný kůň.

Jakmile se nalezne možnost, uteče z boje pryč. Pokud to opravdu není nutné, nezabíjí - nezná pomstu ani zlobu.

Zvláštní vlastnosti Jednorožce
Roh jednorožce skrývá mnoho zázračných schopností. Nejdůležitější je snad umění vyléčit každou nemoc, každé poranění.

Proto po něm mocní a bohatí králové tolik baží a vysílají své nejlepší lovce na daleké cesty, aby jednorožci roh uťali. Není jim však známo, že po smrti jednorožce jeho roh ztrácí svou moc.

Báje také vyprávějí o kouzelném prachu, který se z rohu sype a každé jeho smítko dokáže vnést dobro do srdce zlého člověka.

Kobra královská

Vlastnosti: -10/ 11/-10/-9/-10/6
Odolnost: -18
Výdrž: -3
Rychlost: -10
Smysly: -5/-5/4/-3/-3 + 0 Infravidění
BČ: 9
ÚČ: 4
OČ: 6
Ochrana: 1
Zranění: viz níže
Velikost: -10
Rozměry: - / až 5 m
Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: savana, deštný prales
Zařazení: Malí ještěři (hadi)
Organizace: jedinec
Aktivita: den
Popis Kobry královské
Dlouhé tmavé hadí tělo, za hlavou krk široce rozepnut, jenž jako ozdobu v podobě kápě kobra nosí. Úžasná kresba z hlavy její kápí se vine, pak dále mizí v záhybech hladkého těla. Pronikavé oči hada a rozeklaný jazyk již jen navyšují její majestátní podobu.

Mnozí vládcové si byli vědomi zvláštně mystického vzezření tohoto hada, proto jej nejeden z nich pojal za odznak své moci.

V celé kráse tohoto tvora se však skrývá tolik nebezpečí… V tlamě kobry jsou skryty dva jedové zuby, jež do kůže vetknuty již dosti živého zahubily.

Výskyt Kobry královské
Kobra královská vyhledává teplejší oblasti, žije tam, kde je hojnost potravy. Živí se převážně malými hlodavci a obojživelníky. Plazí se za nimi do vesnic a měst, kde ji ovšem místní obyvatelé ve svém obydlí vidí opravdu neradi. Pro lov myší je kobra sice dobrá, ale může být nebezpečná i pro samotné obyvatele.
Chování Kobry královské
Velmi mnoho hadů se živí hlodavci a obojživelníky, stejně tak kobra není výjimkou. Jazykem čichá a hledá kořist; když se k ní přiblíží, uvidí ve své blízkosti její teplo. Jakmile je dost blízko, rychlostí blesku zaútočí, zakousne se a vpustí do ní smrtelný jed.

Kobří kápě slouží k odstrašení nebezpečných nepřátel. Proto kdykoliv se cítí být ohrožena, napřímí se vysoko do výše a dává na odiv svou převahu.

Reakce Kobry královské
Zřídka se stává, že kobra útočí na velké nepřátele, zvláště pak ty, kteří dělají spoustu hluku. To má kobra dost času utéct nebo se schovat.

Je-li ale kobra překvapena, vztyčí se do své výstražné pozice. Dál by ji neměl nikdo provokovat, to by mohlo mít smrtelné následky. Rčení „nedráždi hada bosou nohou“ zde platí několikanásobně.

Boj Kobry královské
Síla kobry spočívá v jejích jedových zubech. Ve spojení s obrovskou mrštností hada se stávají smrtelně nebezpečnými. Pokud má kobra převahu alespoň 2 a povedlo se jí zasáhnout část těla, kterou nepokrývá zbroj lepší než 1, zakousne se a vpustí do nepřítele jed. Její zuby samy o sobě nejsou nijak nebezpečné, zranění jimi způsobené je úplně zanedbatelné, avšak jed je téměř smrtelný.
Zvláštní vlastnosti Kobry královské
Jed kobry má obrovskou sílu, i velkého slona by dokázal srazit k zemi. Při kousnutí kobrou je postava zraněna jedem s parametry:

Doména = fyz., Prudkost = hodina, Zdroj = pas., Vlastnost = Odl, Nebezpečnost = 11, Velikost = 10, Živel = +Z, Účinek = Vel + 6, Doba propuknutí = +25 (3 minuty)

Kobra má jen několik málo dávek svého jedu (2-3). Když jej všechen vypotřebuje, je potřeba zhruba týden, než se jí vytvoří nový.

Krokodýl

Vlastnosti: 10/ -1/-10/-10/-9/7
Odolnost: 7
Výdrž: 0
Rychlost: -5
+8* plavání
Smysly: -5/-5/3/-2/1
BČ: 1
ÚČ: 3 tlama
OČ: -2
Ochrana: 3
Zranění: 12 D, tlama
Velikost: +8
Rozměry: - / 8 m
Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: savana, deštný prales, jezero, řeka
Zařazení: Velcí ještěři (krokodýli)
Organizace: jedinec
Aktivita: den
Popis Krokodýla
Tento obrovský ještěr má šupinaté zelenohnědé tělo, krátké nohy a dlouhý silný ocas. Jeho velkou protáhlou tlamu vyplňuje řada pořádných zubů, jejichž neuvěřitelným stiskem praskají kosti jako suché větévky.

Pohyb ve vodě mu umožňují krátké nohy uzpůsobené k plavání a ocas, který jej dokáže hnát vodou velkou rychlostí. Oči jsou pro lepší vidění pod vodou pokryty čirou blánou.

Výskyt Krokodýla
Pravým domovem jsou pro krokodýla teplé řeky, kde je mnoho ryb a k vodě si chodí svlažit žár v hrdle spousta velkých zvířat. Ta jsou pro něj vydatnou potravou.
Chování Krokodýla
Krokodýl je dosti bojovný tvor, za což si v mnohých mytologiích vysloužil nelichotivá postavení, či naopak vysoký post za svou sílu a nepřemožitelnost.

Tento dravec loví v mělčinách. Po dlouhý čas nehnutě čeká, těsně pod hladinou vod, ven mu vystupují pouze oči a nozdry. Když se ke břehu přijde napít nějaké zvíře, v pravou chvíli vymrští své jinak neohrabané tělo do vzduchu a obrovskými čelistmi sevře svoji kořist. Potom ji celou ve chvíli pozře.

Krokodýli bývají samotářští, nevážou se na jiné svého druhu. Snad jen jednou za čas, když se ozve volání přírody a oni se začnou pářit. Samice pak klade vajíčka do jamky, kterou vyhrabe v písčitém břehu. Místo toto pak hlídá, dokud se nevylíhnou malá mláďata. V tomto období je samice velmi bojovná a nenechá nikoho přiblížit se ke hnízdu. Malé krokodýlky pak nosí ve své tlamě a chrání je před dravci, kteří by je mohli připravit o život.

Reakce Krokodýla
Stejně jako u jiné kořisti se krokodýl pokusí stáhnout nejbližší postavu pod vodní hladinu a poté ji spolknout.
Boj Krokodýla
Způsob lovu tohoto dravce je jednoduchý. Po dlouhém vyčkávání útočí neuvěřitelně rychle. Pevně se zakousne do své oběti a vlastní vahou ji stáhne k zemi. Poté si ji odtáhne do vody, kde ji snadno přemůže a spolyká. Pokud se někomu podaří obstát při prvním útoku, nebo dokonce krokodýla poranit, stáhne se on zpět do řeky, kde je mnohem mrštnějším a pohyblivějším. Zde má oproti postavám výhodu.

I na souši může být krokodýl nebezpečný. Umí poměrně rychle běhat a svou kořist dokáže kolikrát dohnat i na pevné zemi.

Krysy

Vlastnosti: -10/ 7 /-10/-10/-7/2
Odolnost: -30
Výdrž: 1
Rychlost: -11
Smysly: -1/-2/4/5/-1
OČ: 1
Ochrana: 1
ZZ hejna: -1, S zuby a drápy
Mez zranění hejna: 8 a více
Velikost: různá
Rozměry: různé (jedna krysa 40 cm)
Četnost výskytu: všudypřítomný
Místo výskytu: pole, město
Zařazení: Hlodavci (myši, potkani)
Organizace: hejno
Aktivita: různá
Popis krys
V páchnoucích stokách je slyšet jejich pištění a skřípot drápků, jak jejich drobné nožky po kamenech cupitají. To krysy zrovna hledají něco k snědku.

Krysí srst je tmavě hnědá, ocas holý, hnědavý až narůžovělý. Z protáhlého čenichu vyrůstají dlouhé vousy, jimiž měří průchody a průlezy, aby zjistily, zda se jimi protáhnou. A nad kořenem čenichu spočívají dvě černá očka, která kolikrát září ve stokách jako malá světélka.

Když se krysy ženou v hejnu, jako by přišla vlna přílivu, která vezme sebou vše, co je k snědku.

Výskyt krys
Povětšinou táhnou pospolu v jednom hejnu do míst, kde je dost potravy. Zuby ohlodávají kosti do běla, rvou se o kusy masa a ani kůrkou chleba nepohrdnou. Krysy jsou všežravé a nejlépe je jim v blízkosti člověka. Kolem něj vždy bývá tolik chutných věcí, na nichž se krysy rády přiživí.

Vhod jsou jim temná vlhká prostředí, zde se rychle množí, aby mohly dále vyjídat sýpky a spíže. Krysy se dokážou dobře přizpůsobit, proto jejich různé druhy najdeme snad všude na světě.

Chování krys
Krysy se spolčují do mnohapočetných hejn, v nichž tráví svůj život. Hejno jim poskytuje ochranu a společně získávají krysy větší sílu. V hejnu je ale nutné urvat si včas pořádný kus potravy, jinak krysa zahyne hladem. To je činí bojovnými a velmi útočnými, pokud jde o jídlo.
Reakce krys
Je-li krysa samotná, je to jen předzvěst velkého hejna, a tomu je lepší se vyhnout. Holé kotníky či nohy zvířat mohou být pro krysy lákavou pochoutkou.
Boj krys
Krysí ostré zuby a pichlavé drápky nejsou nijak strašlivou zbraní, ovšem pokud jsou v hojném počtu, ohlodají maso jako nespočet malých struhadel. Kousnutí krysy bývá nepříjemné, je známo, že jsou krysy nositeli mnohých nemocí. Proto se rány po zubech špatně hojí a často hnisají.

Drápy krys jsou uzpůsobeny ke šplhu a v boji dokážou kůži škaredě podrápat.

Křižák obří

Vlastnosti: -4/2 / -4/-10/-10/4
Odolnost: -6
Výdrž: -5
Rychlost: +0
Smysly: -1/-5/-1/-5/-1
BČ: 3
ÚČ: 0 kusadla
-1 omotání pavučinou
OČ: 2
Ochrana: 2
Zranění: -1 B, kusadla + jed
Velikost: +2
Rozměry: 1 m / 1,5 m
Četnost výskytu: častý
Místo výskytu: hvozd
Zařazení: Hmyz (pavouci)
Organizace: jedinec
Aktivita: den
Popis Křižáka obřího
Osm rychlých nohou a bílý kříž, toť křižák obří. Velký pavouk, jehož hlavu zdobí čtyři páry hladových očí a kusadla tak velká, že z nich jde strach.

Na zadečku kromě kříže má křižák pár bradavek, jimiž si snová vražedné sítě na uchvácení kořisti.

Výskyt Křižáka obřího
Křižák žije téměř všude, kde není příliš světla a chladu. Je také potřeba, aby měl dost potravy a trocha vláhy mu také neuškodí. Nejradši své sítě rozpřahá v jeskynních síních, kde je stálá teplota a alespoň trochu vlhka a kde se nablízku nalézá dost kořisti, kterou by mohl vysát.
Chování Křižáka obřího
V chování se od menších druhů pavouků téměř neliší.

U své lepkavé sítě tráví téměř celý svůj čas, zde čeká na svou kořist. Potravou jsou mu malí zajíci, ptáci či kolouši, ale zaplete-li se do sítě menší člověk, nepohrdne ani tím.

Jako doupě mu slouží skalní průrvy, komíny či sklepy starých domů. Křižáci žijící v lese si své domovy vyplétají pavučinou ve větvích stromů.

Tento pavouk bývá samotářský, pouze jednou do roka se křižák vydává vyhledat družku, aby zplodil další generaci pavoučích lovců. Nalezne-li tu správnou, započne složitý zásnubní tanec, během nějž naklade samička desítky jako švestka velkých vajíček. Všechny je zapřede do kokonu z lepkavých vláken.

S koncem tohoto tance končí i život křižáka samce - je jako vítěz pozřen vlastní družkou. O vylíhlá pavoučata se pak stará jen ona. Pavouci po uplynutí půl roku dospívají a pak se mohou dožít 3-5 let.

Reakce Křižáka obřího
Toho, kdo je neopatrný a narazí do nastražené pavoukovy sítě, čeká okamžitý útok.

Podaří-li se postavám odrazit první nápor a potrhat pavučinu nebo způsobit křižákovi velké zranění (za alespoň 1 řádek mřížky), stáhne se do svého doupěte.

Boj Křižáka obřího
V boji na své pavučině se křižák pokusí kořist omotat pavučinou nebo ji znehybnit pomocí jedu. Mimo síť prchá pryč, avšak je-li zahnán do úzkých, napadne útočníky svými mohutnými kusadly.
Zvláštní vlastnosti Křižáka obřího
Pavoučí jed není příliš silný, ale velký křižák jej dokáže vpravit do těla značné množství. Při takovém kousnutí (kusadla projdou skrz Ochranu a zranění je nejméně 1 bod) působí na oběť jed s následujícími parametry:

Doména = fyz., Prudkost = minuta, Zdroj = pas., Vlastnost = Odl, Nebezpečnost = 5, Velikost = 6, Živel = +Z, Účinek = Vel + 6, Sil, Obr: -2×Velikost, Doba propuknutí = +0 (1 kolo)

Pokud pavouk úspěšně provede útok Omotání pavučinou, není oběť nijak zraněna, ale je omotána pavučinou a má postihy -3 k BČ, ÚČ a OČ. Povede-li se pavoukovi stejnou akci provést v následujícím kole znovu, oběť je úplně znehybněna. Jinak se oběť v dalším kole oprostí od pavučiny a pavouk opět musí dvakrát uspět.

Kůň

Vlastnosti: 5 / -2/-10/-8/-8/0
Odolnost: 3
Výdrž: 4
Rychlost: +4
Smysly: -5/-5/1/1/-1
BČ: -2
ÚČ: -2 kopyta
OČ: -1
Ochrana: 0
Zranění: 5 D, kopyta
Velikost: +6
Rozměry: 2,5 m / 2,7 m
Četnost výskytu: velmi častý
Místo výskytu: step
Zařazení: Kopytníci (koně)
Organizace: stádo
Aktivita: den
Vzpurnost: 3
Popis Koně
Koně jsou nádherná zvířata. Jejich srst je čistě černá, hnědá, šedá, bílá i skvrnitá a i jejich hříva může nabývat všech možných přírodních barev. Někteří koně jsou rychlí běžci a jiní zase mohutní siláci; každé plemeno je význačné něčím jiným.
Výskyt Koně
Koně žijí na rozlehlých pastvinách, kde mají dost trávy, na které se mohou pást. Postupem času si je ochočili i lidé a ostatní rasy, proto nyní žije spousta koní v blízkosti jejich obydlí.
Chování Koně
Již odnepaměti se koně sdružují do stád, ve kterých táhnou světem. Ve stádu vzniká hierarchie a převážně hřebci spolu často bojují. Jde však jen o takový náznak souboje. Ovšem zápasy o klisnu již nejsou žádnou hrou, ale bojem o právo mít potomstvo. Mezi koňmi ve stádu jsou silné, mnohdy až přátelské vztahy, je proto mylné myslet si, že koně jsou jen hloupá zvířata.

V koňském těle se nachází spousta síly, kterou se lidé naučili využívat k práci. Zapřahají koně do povozů a do pluhů, sedlají je a jezdí na nich a některá plemena chovají i pro maso.

Koně se živí převážně travou, ale lidé je krmí i zrním. Aby majitelé poznali, ke kterému stádu ti kteří koně patří, vypalují jim do srsti znamení, takzvaný cejch.

Reakce Koně
Divocí koně utíkají, ti ochočení jsou na člověka zvyklí.
Boj Koně
Někteří bojovníci využívají koně jako jezdecká zvířata, ale koně samotní bez jezdce nebojují. Jsou-li přinuceni, brání se, kopou kopyty a chtějí utéct.

Ledník mizivý

Vlastnosti: -5/2/5/-5/ -3/4
Odolnost: -8
Výdrž: -2
Rychlost: -2
Smysly: 5/10/7/0/0
BČ: 1
ÚČ: 0 zuby a drápy
OČ: 2
Ochrana: 1
Zranění: -3 S, zuby a drápy
Nezranitelnost: - O
Velikost: -20
Rozměry: 15 cm / 10 cm
Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: chladné pobřeží, zimní tundra
Zařazení: Hlodavci
Organizace: jedinec, eventuelně pár či více
Aktivita: den
Popis Ledníka mizivého
Nejvíce se ledník podobá snad malému skřítku či chlupatému zvířátku.

Předlouhé bílé chlupy zakrývají celé jeho tělo. Srstí nejsou porostlé jen krátké ručky a jeho plochá tvář. Ručky jsou malé, růžové s černými zahnutými drápky. Z narůžovělé tváře vykukují dvě modrá očka, pod nimi malý nos a malá ústa, jež se převelice často smějí.

V houšti chlupů jsou ukryty i nohy, avšak kdo je ledníků neznalý, může mu připadat, jako by se spíše klouzali, než aby chodili.

Výskyt Ledníka mizivého
Ledníky bychom mohli hledat v závějích sněhu, na širých ledových pláních a všude tam, kde po dlouhý čas vládne zima. Inu, teplé slunce opravdu rádi nemají.

Většinou se prohánějí sami po sněhu a hledají něco k snědku. Někdy je možno potkat pár, či dokonce i více ledníků, avšak to jen velmi výjimečně.

Chování Ledníka mizivého
Ledník mizivý je opravdu zvláštní tvor. Nejen že nespatřen dokáže díky své srsti ve sněhu uniknout před zlými masožravci, ale dovede také před očima všech najednou zmizet. Ovládá totiž umění neviditelnosti, a proto jej lze jen těžko ulovit.

Ledník je všežravec. Co se mu k jídlu naskytne, to sní, protože na ledových pláních bývá o jídlo nouze.

Živí se zelenými výhonky jarních rostlin, dále kořínky, které jsou ukryty hluboko pod sněhem, zbytky z oběda jiných tvorů či malými rybami, co uloví v dírách v ledu. Najde-li dostatečný zdroj potravy, nacpe si břicho, jak jen může, a že toho sní opravdu dost.

Ledníci se velice rádi smějí, jejich vysoký chechotavý smích a pisklavé hlásky jsou na pláních slyšet do velké dáli.

Reakce Ledníka mizivého
Před ostatními tvory se rád schovává, avšak zavoní-li mu vůně zásob z batohu, musí jít rychle zjistit, co to tak dráždí jeho nos - je to určitě něco k snědku.
Boj Ledníka mizivého
Boji se ledníci vyhýbají, vždyť jsou nejlépe vybaveni právě k únikům. Jakmile jim hrozí nebezpečí, zmizí ve sněhu a utíkají, seč jim síly stačí. Avšak ta proklatá vůně jídla je často přivede zpět.
Zvláštní vlastnosti Ledníka mizivého

Neviditelnost. Jak již bylo napsáno, ledníci miziví se dokážou učinit neviditelnými, aby je nesežrali dravci nebo aby se v klidu mohli připlížit ke zdroji jídla. Téměř pořád by mohli být nepostřehnutelnými, avšak na to by se museli soustředit, což jim jejich povaha příliš nedovoluje.

Nejhorší je, když jdou po libé vůni potravy. To pak, přestože by měli být schováni, zapomenou a hned jsou vidět. Někteří vyspělejší vydrží být nespatřeni až do doby, kdy se prvně zakousnou. Pokud se objeví, stále ještě mají svůj kožich, který je ve sněhu dobře skryje.

Medvěd hnědý

Vlastnosti: 11/0/-5/-7/-7/6
Odolnost: 7
Výdrž: 3
Rychlost: +6*
Smysly: -2/0/4/4/0
BČ: 1
ÚČ: 5 tlapy, zuby
OČ: 1
Ochrana: 2
Zranění: 9 S, tlapy, zuby
Velikost: +6
Rozměry: 1,7 m / 2 m
Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: tajga, eventuelně hvozd
Zařazení: Šelmy (medvědi)
Organizace: jedinec
Aktivita: den
Popis Medvěda hnědého
V těle tohoto medvěda tkví veliká síla, jeho mocné tlapy dokážou skolit koně a velkými drápy jej pak rozsápat na kusy. Postaví-li se na zadní, předčí svou velikostí statného chlapa.

Hustá hnědá srst je medvědovi kožichem, jenž jej chrání před mrazem a chladem dlouhých zim. Jeho hlava je hrubých rysů, jež dávají znát mnohé o stisku medvědových čelistí. A když zařve, jeho hlasem se hory otřásají.

Výskyt Medvěda hnědého
Jeho domovem bývají chladné lesy blízko průzračných řek. Je mu dobře tam, kde má dostatek klidu a potravy.
Chování Medvěda hnědého
Ač to na první pohled tak nevypadá, medvěd hnědý patří mezi všežravce. K jeho potravě patří bobule a vybraná mraveniště, stejně jako ryby, drobní hlodavci, vysoká zvěř či mršiny.

Medvědi jsou samotáři, i mláďata vychovává pouze matka. Vodí je s sebou dlouhá léta a předává jim své znalosti důležité v boji o přežití. Než mláďata dorostou, ráda si hrají, jejich hry jsou jim dobré k naučení se věcí, které budou potřebovat, až je matka opustí.

Vždy když z hor přijde mráz, zalézají medvědi do svých doupat, kde dlouhým spánkem tráví sychravý zimní čas.

Pro medvěda je důležité teritorium, třením o kmeny stromů dává najevo, kam zasahuje jeho území. Každý jiný medvěd bývá napaden a vyhnán z kraje pryč. Souboje medvědích samců mnohdy končívají velmi zle, jejich drápy jsou ostré a zuby o nic méně nebezpečné.

Reakce Medvěda hnědého
Přes svou velkou sílu medvěd boj nevyhledává.

Často své nepřátele včas postřehne a odkráčí jim z cesty.

Podaří-li se někomu medvěda překvapit, nejdříve se snaží svého nepřítele odstrašit. Svou sílu dává najevo hlasitým řevem, jímž zažene nejednoho slabšího protivníka. I na zadní se dovede postavit, a ukázat tak svoji velikost. Pokud ukázka jeho rozhořčení postrádá účinku, útočí. Matka chránící medvíďata může být mnohdy nebezpečnější než velký samec. Jsou-li medvíďata ohrožena, urputně je brání.
Boj Medvěda hnědého
V boji jsou medvědí drápy smrtící zbraní. Dosta-- nou-li příležitost jeho nepřehlédnutelné tesáky, dokážou velice škaredě poranit.

Orel stříbrný

Vlastnosti: 3 / 3 /-10/-10/-8/8
Odolnost: 3
Výdrž: 0
Rychlost: -16
+12* let
Smysly: -5/-2/-5/0/8
BČ: 4
ÚČ: 3 spáry (ze vzduchu)
1 zobák (na zemi)
OČ: 2
Ochrana: 2
Zranění: 3 S, spáry (ze vzduchu)
3 S, zobák (na zemi)
Velikost: +10
Rozměry: - / 3 m
Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: tajga, hvozd
Zařazení: Létající ptáci (dravci)
Organizace: jedinec, pár
Aktivita: den
Vzpurnost: 10
Popis Orla stříbrného
Šedavě zářivé peří na majestátných perutích orla stříbrného sviští v letu větrem, když plachtí výšinami. Jako král oblaků honosí se zlatým zobákem a mocnými spáry, jimiž jednou ranou dokáže usmrtit laň.

Krásný je pohled na orla, který pluje nebem bez jediného mávnutí křídla. Při takovém pohledu snad každý zatouží dotknout se oblaků.

Výskyt Orla stříbrného
Orel je jedním z majestátných dravců, kterého je možno spatřit na nebi nad horskými hřebeny a nad krajinou s řídkými lesy a velkými loukami. Zde si loví potravu, hnízdí a vyvádí svá mláďata.
Chování Orla stříbrného
Orel tráví spoustu času brázděním oblohy, přičemž bedlivě pozoruje zemi. Nejlepší pochoutkou jsou pro něj mladí srnci a větší druhy zajíců, ale je schopen ulovit i koně, nebo krávu. Jeho zraku neujde žádný pohyb, a tak si i z velké výšky dokáže vyhlédnout potravu.

Samička snáší na jaře jedno až dvě šedá vejce, z nichž se po necelých dvou měsících vylíhnou malí orli. Pak se o potomky starají oba rodičové a nenechají k hnízdu přiblížit žádného dravce, který by je o potomstvo mohl připravit.

Někteří orli zjistili, že je výhodné se zdržovat v okolí pasteveckých osad. Tam mají skopové a hovězí přímo na zeleném podnosu.

Reakce Orla stříbrného
Na člověka může pohlížet jako na případnou kořist, ale pokud nemá hlad, nechá jej být. Ovšem chrání-li orel své hnízdo, vrhá se vetřelcům v ústrety a bezhlavě na ně útočí.
Boj Orla stříbrného
Když už se orel rozhodne zaútočit, spouští se střemhlav a pokouší se kořist sevřít svými pařáty. Pokud se mu podaří kořist zachytit (úspěšný zásah alespoň za 3 body zranění), může si ji odnést do hnízda. Dává si ale pozor na to, aby jej zmítající se kořist neporanila. Je-li pro něj příliš nebezpečná, pustí ji dolů.

Pokud se orel, který uloví člověka ve zbroji, nemůže dostat do tvrdého kovového krunýře, pouští kořist z velké výšky na ostré skály, aby se zbroj rozlámala a orel tak mohl získat těžce vydobytou potravu.

Pegas

Vlastnosti: 4 / -1/-15/-8/-7/10
Odolnost: 2
Výdrž: 2
Rychlost: +6
+10 let
Smysly: -5/-5/2/4/0
BČ: 1
ÚČ: 2 kopyta (ze vzduchu)
1 kopyta (na zemi)
OČ: 0
Ochrana: 0
Zranění: 5 D, kopyta (ze vzduchu)
4 D, kopyta (na zemi)
Velikost: +5
Rozměry: 2,7 m / 2,8 m
Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: hvozd
Zařazení: Kopytníci (koně)
Organizace: jedinec, pár, stádo
Aktivita: den
Vzpurnost: 6
Popis Pegase
Pegas je krásný, většinou bílý kůň, jemuž ze zad vyrůstají dvě velká opeřená křídla. Je větší než obyčejní koně a rozpětí jeho křídel činí až 10 m.

Zahlédnout pegasa, jak poletuje v bílých oblacích, je opravdu nádherná podívaná. Není divu, že si lidé již odnepaměti přáli takovéto zvíře mít. Jako symbol volnosti je pegas součástí erbovních znaků mnoha rodů.

Výskyt Pegase
Pegas žije většinou na rozlehlých lukách, řídkých lesích nebo okrajích hvozdů. Pro svůj život potřebuje dostatek prostoru a zelené trávy, na které se může pást.
Chování Pegase
Divocí pegasové jsou velice plaší, je těžké se k nim dostat a prohlédnout si je zblízka, natož je chytit a pokoušet se je zkrotit. Mnozí lovci to zkoušeli, ale jen výjimečně se jim to povedlo. Pegas umí být svéhlavý a nerad někoho poslouchá.

Přirozenými nepřáteli pegasů jsou gryfové, kteří je s radostí loví. Naštěstí není gryfů tolik, aby dokázali pegasy úplně vyhubit.

Pegasi žijí většinou osamoceně nebo v páru, ale pokud se kraji daří, rodí se pegasů více a mohou vznikat i celá stáda. Vidět velké stádo pegasů je ale opravdová vzácnost, hodná dlouho nezapomenutelných legend. S pegasem jsou totiž spojovány pověsti, že když se v kraji objeví pegas, bude po dlouhá léta dobrá úroda, dost čisté vody a lidi nepostihnou žádné nemoci.

Klisna pegasa rodí do roka jedno hříbě, o které se pečlivě stará, dokud není samostatné. Hříbě neumí z počátku létat, matka s ním proto musí mít trpělivost a chránit je před všemi nebezpečnými dravci a šelmami.

Reakce Pegase
Před dobrodruhy nejspíš uletí. Je příliš plachý na to, aby je k sobě nechal přiblížit.
Boj Pegase
Pokud je to možné, pegas se boji vyhýbá. Dovede se pěkně rozdivočit a kopat všude kolem sebe, ale to jen, je-li to opravdu nutné.

Sirit obecný

Vlastnosti: -10/9 / -5/-10/-10/7
Odolnost: -15
Výdrž: -3
Rychlost: -3
Smysly: 4/-5/9/-5/- + 4 infravidění
BČ: 9
ÚČ: 3
OČ: 5
Ochrana: 2
Zranění: viz níže
Velikost: -15
Rozměry: - / 45 cm
Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: hvozd, deštný prales
Zařazení: Červi
Organizace: jedinec
Aktivita: téměř stále
Popis Sirita obecného
Sirit má trojhrannou hlavu, která přechází v ploché protáhlé tělo s dlouhým bičovitým ocasem, a z boku mu vyrůstají tři páry chapadel. V nich je spousta malých drápků a přísavek, těmi se dokáže přichytit na těle teplokrevného tvora, jenž se tímto stává siritovým hostitelem. Ze spodu hlavy pak ústa svírají prstenec složený z malých ostrých zubů.

Siritova kůže je hladká, hladší než hadí šupiny a také na dotek teplejší. Sirit obecný má kůži hnědou, někdy až do zelena, a jeho hřbet mnohdy zdobí jemná tmavá kresba.

Výskyt Sirita obecného
Sirit se přiživuje z tělních tekutin ostatních tvorů. Nalézá se tedy na tělech větších teplokrevných zvířat (lidi a jim podobné nevyjímaje). Nemá-li hostitele, plazí se travou či šplhá po stromech a hledá, koho by pro sebe uchvátil.
Chování Sirita obecného
Svůj život tráví sirit na těle hostitele, popřípadě jeho hledáním. Po čas, kdy se nemá čím živit, uloví i malé hlodavce, ale ti jsou příliš slabí na to, aby na nich mohl žít dlouho. Často umírají hned po napadení.

Když sirit najde vhodného tvora, vymrští se a přistane na jeho těle. Bleskurychle si tam najde dobré místo, jímž může být šíje, záda nebo hruď. Na něm se přisaje a vrazí svá chapadla hluboko do těla oběti, aby se pevně uchytil. Jak se jí sirit zavrtává hlouběji do těla, trpí v tu chvíli oběť strašlivou bolestí. Ta trvá asi 6 kol. Když vše skončí, necítí už oběť kromě slabého brnění zhola nic. Jen postupně chřadne a ztrácí síly. Málokdy však zemře, sirit se snaží jejího těla co nejdéle využít.

Reakce Sirita obecného
Je-li bez hostitele, okamžitě na příchozí kořist útočí.
Boj Sirita obecného
V boji se sirit snaží vyhýbat se úderům, ve správnou chvíli se vrhnout na některého z útočníků a dostat se mu na kůži. Je tak mrštný a plochý, že se dokáže vsoukat i pod zbroj.

Jakýkoliv úspěšný útok sirita znamená nalezení správného místa a přisátí se. Samotný útok nepůsobí žádné zranění; znamená jen, že se sirit dostal nepříteli na kůži. Při přisávání se k oběti jí sirit způsobí zranění se Silou -4 + 1k6 (zranění je typu B). Pokud pod ním hostitel zemře, jedno kolo trvá, než se od něj sirit odpoutá, pak útočí znovu.

Zbavit se sirita není věru jednoduché, dokonce je to přímo velmi obtížné. Pod kůží totiž nosí zbroj z kostěných destiček, jež jej chrání před útoky nepřátel i vlastním hostitelem. Odstranit tvora z těla hostitele bez zranění je téměř nemožné. Rány se hojí těžko (dvakrát pomaleji) a zůstávají po nich velké jizvy.

Po světě kolují zvěsti o zázračném býlí, které dokáže vypudit sirita z těla ven. O něm však vědí jen moudré knihy a výjimečně báby kořenářky. Pokud je však sirit zahuben dříve, než se těla pustí, jeho chapadla zůstanou vetknuta, přisáta a zaháknuta příliš hluboko. Jedině smrtí stářím či vypuzením bylinným lektvarem lze oprostit zbědované tělo od jeho parazita.

Zvláštní vlastnosti Sirita obecného
Sirit své oběti způsobí postižení s parametry:

Doména = fyz., Prudkost = den, Zdroj = vsi., Vlastnost = Odl, Nebezpečnost = 13, Velikost = 3, Živel = -Z, Účinek = Vel, Únava: Vel, Doba propuknutí = ihned

Vlk

Vlastnosti: 1 / 7/-10/-8/-7/4
Odolnost: 1
Výdrž: 4
Rychlost: -1*
Smysly: -5/0/9/7/-1
BČ: 8
ÚČ: 5 zuby
OČ: 4
Ochrana: 1
Zranění: 2 D, zuby
Velikost: +0
Rozměry: 1 m / 1,5 m
Četnost výskytu: častý
Místo výskytu: tajga, hvozd
Zařazení: Šelmy (psi)
Organizace: smečka
Aktivita: den
Popis Vlka
Jejich šedobílá srst se třpytí jasnou nocí, když vlci vyjí na úplný měsíc. V letních dnech pak může být lehce narezlá. Protáhlý čenich, uši stále nastraženy, bílé tesáky, jež s oblibou trhají čerstvé maso, a oči, jež září, když spatří kořist - toť jsou znaky pravého vlka.

Vlk se v mnohém podobá psu, avšak bývá silnějším, rychlejším a často i zuřivějším.

Výskyt Vlka
Vlci se vyskytují převážně v mírných podmínkách.

Domovem jsou jim listnaté i jehličnaté lesy, které jim dávají dost potřebné potravy.

Chování Vlka
Nedílnou součástí vlkova života je jeho smečka. Ta se může skládat ze tří až dvaceti kusů. Panuje v ní tvrdá hierarchie. Smečku vede vždy nejsilnější samec, jemuž jsou ostatní podřízeni a podle toho se také musejí chovat. S příchodem stáří může nová krev vyzvat letitého samce k boji o vůdcovství ve smečce. Zde pak hrají důležitou roli schopnosti dorozumění se mezi sebou. Sklopenýma ušima a ocasem staženým mezi nohy dává vlk najevo svou podřízenost. Takto nemusí vlastní boj ani začít a po chvíli agresivního vrčení je rozhodnuto, aniž by došlo k jedinému kousnutí, což by znamenalo jisté oslabení smečky.

Vlčí lov je velmi zajímavý. Správným rozmístěním obklíčí vlci svou kořist a potichu se k ní přibližují. Ve stádě si vybírají ty nejslabší kusy. Snaží se využít momentu překvapení, ale když přesto kořist vyplaší, začnou ji štvát. Celá smečka kořisti nadbíhá a žene ji, dokud štvané zvěři neskočí jeden z vlků po nohách či po krku. Když strhne oběť k zemi, rychlostí blesku ji usmrtí. Pak si celá smečka do sytosti nacpe břicha.

V lovu vlkům pomáhá velice dobrý čich, jejich čenich dokáže vyhledat kořist na dlouhou vzdálenost. Díky čichu poznávají svá území a vůbec se mezi sebou dorozumívají svým pachem.

Když se narodí štěňata, celá smečka se stará o ně i jejich matku, aby mláďata co nejdříve zesílila a byla smečce dobrou pomocí.

Reakce Vlka
Více lidem se vlk nepostaví, raněné či umírající bude považovat za snadnou kořist.

Vlci se bojí ohně. Neradi se k němu přibližují, jen tehdy přemůžou svůj strach, kdy hlad svírá jejich útroby, a i přesto se dají zahnat hořícími větvemi.

Boj Vlka
Samotní vlci nejsou příliš silnými soupeři. Když se ale celá smečka vrhne na svou kořist, snaží se několik vlků skočit zepředu a zakousnout se postavě do rukou nebo do břicha, ostatní se zezadu vrhají na šíji, až oběti prokousnou hrdlo.

Vosy útočné

Vlastnosti: -10/18/ -10/-10/-10/0
Výdrž: -6
Rychlost: +1 let
Smysly: -3/-1/1/-5/-1
OČ: 11
Ochrana: 0
ZZ hejna: -1, jed
Mez zranění hejna: 4
Velikost: různá
Rozměry: různé (jedna vosa 2,5 cm)
Četnost výskytu: častý
Místo výskytu: tajga, hvozd, step, savana, město, pole
Zařazení: Hmyz (létající hmyz)
Organizace: hejno
Aktivita: den
Popis Vos útočných
Útlý pas a černá kresba se zlatými proužky tvoří tělo vosy. Krásná průsvitná křídla víří v ladném jejím letu, když se vydává na lov po boku spousty svých družek. Její krása však dovede být velmi nebezpečná. Ve vosím zadečku je skryto ostré žihadlo, které je připraveno chránit svou nositelku, hnízdo a královnu.

Když se vosy vyhrnou ven, podobá se jejich roj černému bzučícímu oblaku. V tu chvíli je každému radno vzít nohy na ramena.

Výskyt Vos útočných
Vosy útočné se vyskytují v nepříliš chladných oblastech. Raději mají sluneční teplo, proto žijí tam, kde je ho dostatek.
Chování Vos útočných
Vosy spolu žijí v jednom hnízdě. To si stavějí z křehké dřevěné hmoty, kterou kvůli dobré soudržnosti spojují slinami. Mnohý stavebnický mistr by jim jejich domov mohl závidět. Hnízda podobající se velkým šišticím bývají zavěšena na větvích, schována v dutinách stromů či vystavěna mezi trámy roubených domů. Tam je to správné teplo a vlhkost pro vychovávání nového pokolení mladých vos.

Jídlem jim mohou být různé druhy sladkého ovoce, ale hlavní potravou je pro vosy ulovený hmyz.

Vosy z jednoho roje se mezi sebou dorozumívají zvláštní vůní. Vůně vypoví vše o jejich hnízdě i královně snad lépe než jiná řeč.

Vosí královna je dosti důležitá, je jediná, která snáší vajíčka, z nichž se poté líhnou larvy. Po nedlouhém čase se pak vyklubou dospělé vosy.

S každým ránem vylétají vosy za potravou a se slunce západem se do hnízda vracejí, aby si odpočinuly. Tento druh vos je znám svojí bojovností a nebezpečností. Pravdou je, že vosí strážné, které mají za úkol bránit hnízdo před vetřelci, útočí kolikrát bezdůvodně.

Reakce Vos útočných
Vosy útočné si odhodlaně brání své hnízdo, je-li narušen jejich klid, vyletí v roji ven a každého opovážlivce náležitě ztrestají žihadly.
Boj Vos útočných
Boj s vosím rojem věru není jednoduchý. Je těžké zasáhnout vosy zbraní, snad jen některá kouzla či oheň mohou při střetu pomoci.

Při útoku se vosy na svého nepřítele vrhají a vrážejí do něj svá jedem napuštěná žihadla. S každým bodnutím plyne do těla jed. Již dost životů bylo zmařeno prostým drážděním vos.

Zvláštní vlastnosti Vos útočných
Veškerá zranění, která vosy působí, jsou následkem vpuštění jedu do těla nepřítele. Rána po bodnutí žihadlem je zanedbatelně malá. Jedno žihadlo obyčejně není víc než nepříjemností, ale setkání s celým rojem už může být životu nebezpečné.

Kentaur

Vlastnosti: 10/-5/2 /3/0/-1
Odolnost: 7
Výdrž: 6
Rychlost: +3
Smysly: 2/2/2/2/2
Boj: -4
Útok: -2
Obrana: -2
Ochrana: 0
Zranění: Zranění zbraně
Velikost: +6
Rozměry: 2,6 m / 2,6 m
Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: hvozd, step, savana
Zařazení:
Organizace: primitivní společenství, výjimečně rozvinuté společenství
Aktivita: den
Popis Kentaura
Kentaur je z půli člověkem a z půli koněm. Hlava a paže jsou lidské, stejně tak celý napřímený trup. V pase však přechází v čtyřnohé koňské tělo.

Barva srsti může být různá, od černé přes hnědou nebo grošovanou až po čistě bílou. Podobně i ohon může mít barvu jako koňský. Ve stejné barvě pak mají kentauři vlasy, které jsou mnohem silnější než lidské a podobají se spíše koňským žíním.

Ostré rysy ve tváři a nedůvěřivé oči, to je typický znak kentauřího pokolení.

Výskyt Kentaura
Kentauři se rádi prohánějí po širých travnatých rovinách, jež jim poskytnou dost blahodárného a radostného pohybu. Někteří také obývají teplejší listnaté lesy.
Chování Kentaura
Kentauři jsou hrdou rasou. Vyzdvihují své kmeny, uznávají své rody a žijí v malých vesnicích, na které nedají dopustit. Obydlí si stavějí ze dřeva či z proutí a střechu pokrývají seschlou travou.

Jejich život je dost podobný životu barbarských kmenů. Na pláních a v lesích loví divou zvěř, sbírají lesní plody a ze dřeva i kovu si vyrábějí jednoduché zbraně a nástroje. Spolčují se do kmenů, ve kterých vládne ten nejsilnější kentaur jako náčelník.

Jak je stvořila příroda, běhají po pláních. Nesvazují se žádným oblečením, které by jim vadilo ve volném pohybu.

Někteří ale trochu přivykli lidským zvyklostem. A proto kentauři, kteří se rozšířili do oblastí, kde vládnou tuhé zimy, se zahalují do dek a plášťů, aby se uchránili před nebezpečným mrazem.

Někteří výjimeční kentauři přesídlili na okraje lidských měst. Snad popřeli svou přirozenost a vztah k přírodě a vydali se k lidem, kteří jsou jim povahou vcelku podobní. Zde pak obhospodařují svá pole či pastviny. Kentauři, co se usadili ve městech (a je jich opravdu málo), se leckdy oblečou i do nějaké lehké vesty, avšak svou zvířecí část oděvem neskrývají.

Je tolik různých druhů kentauřího chování, že je ani nejde všechny vypsat. Každý je, stejně jako člověk, úplně jiný. Něčím se ale přeci jen kentauři odlišují. Bývají chytří a sebejistí, sice nepříliš inteligentní, ale dokážou rychle a účelně jednat. Jejich výbušná a zbrklá povaha je jim často nemalou přítěží. A častá zábava, popíjení, chvástání se a silácké řeči jsou na denním pořádku.

Na rodinný život kentauři mnoho nedbají. Mnohoženství upřednostňují, jak pud jim káže.

Reakce Kentaura
Kentauři z lesů a plání bedlivě střeží svá území a jakéhokoli vetřelce ihned přivedou do zajetí. Mnohé kmeny zabíjejí už na potkání. Ale jak už bylo řečeno, náčelníci některých vesnic mohou být výjimečně vstřícní a přístupní.
Boj Kentaura
V boji jsou kentauři opravdu dobří a bývají nelehkými soupeři. Nejvíce využívají dlouhých kopí a oštěpů nebo kropí útočníky šípy z dlouhých či reflexních luků.

Obr kopcový

Vlastnosti: 17/-2/-6/8/0 /-1
Odolnost: 10
Výdrž: 8
Rychlost: +8
Smysly: -5/-1/1/-3/1
Boj: -2
Útok: -2
Obrana: -3
Ochrana: 4
Zranění: Zranění zbraně
Velikost: +10
Rozměry: 6 m / Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: tajga, hvozd
Zařazení:
Organizace: jedinec
Aktivita: den
Popis Obra kopcového
Podobni lidem jsou obři dobří a zlí, chytří a hloupí, mlčenliví a upovídaní. Avšak podstatným rozdílem je, že obři jsou mnohem, mnohem větší než lidé. Dosahují až šesti metrů, což je úctyhodný rozměr. Kopcoví obři jsou statní, mnohdy až zavalití. Přes sebe mívají přehozen kus lněné látky nebo plášť z ovčích houní.
Výskyt Obra kopcového
Kopcový obr obývá zalesněné pahorky a úpatí rozlehlých kopcovitých hřebenů. Často schází do nížin, aby si obstaral něco k snědku nebo aby svlažil své hrdlo vodou z řeky či jezera.
Chování Obra kopcového
Obrové vedou samotářský život. Celá léta žijí sami v kopcích, bez přátel a společníků. Ve své samotě jsou zatrpklí a často naštvaní na svět kolem sebe. Avšak i ve velkém srdci obra lze nalézt kousek dobrotivosti. Kolik je různých lidských duší, tolik nestejných je i duší obrů. Každý obr je jiný a nelze přesně říci, jestli dobrý nebo zlý.

Obři se živí prakticky jakýmkoliv masem, co jim přijde pod ruku. Mnoho ras nemá obry příliš v lásce. A není divu, když loví jejich koně a výjimečně si pochutnají i na člověku.

Zimu tráví obrové ve své jeskyni, kam si přes rok nanosí zásobu dřeva, a celou si ji ohněm příjemně vyhřejí. Ven pak vycházejí, jen když jim už opravdu kručí v žaludku.

Čas od času se stává, že obři sestoupí do nížin. Zvláště těm starým se někdy zachce teplejších krajů, protože chlad nedělá dobře jejich kloubům. Někteří obři dokonce stráví celý svůj život putováním světem.

Na světě je málo obrů, přestože jsou to dlouhověké bytosti. Díky jejich zahořklé povaze se málokdy stává, že by si obr našel družku, s ní trávil celý život a vychovával potomky. To, že jsou obři samotáři, ale neznamená, že by nemohli žít společně. V jejich bájích se mluví o šťastném království obrů, kde se všichni obři mají dobře. Snad se jednou dočkají splnění tohoto snu, který je už po dlouhá léta ukryt v jejich srdcích.

Reakce Obra kopcového
Obři nemají příliš rádi nezvané hosty. Někteří tento problém řeší jejich snědením, jiní dobrodruhy vyprovodí rychle pryč. V neobyčejných případech se může stát, že si bude osamělý obr přát porozprávět. Nejraději poslouchají novinky z okolního kraje.
Boj Obra kopcového
Obři dobře vědí, jakou drtivou sílu skrývají jejich pěsti. V boji šlapou a bijí kolem sebe, a když ani to nepomůže, přijdou na řadu stromy vytržené z kořenů a všude kolem létají těžké balvany. Někteří obrové mají i své vlastní zbraně
Obrovy zbraně
Potřebná síla Délka Útočnost Zranění Typ Kryt
Obrův kyj +16 4 5 +14 D 3

Pixie

Vlastnosti: -10/20/9/-7/-1/11
Odolnost: -19
Výdrž: -3
Rychlost: -15
+5 let
Smysly: 10/9/9/9/10
Boj: 18
Útok: 8
Obrana: 9
Ochrana: -1
Zranění:
Velikost: -18
Rozměry: 20 cm / -
Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: hvozd
Zařazení:
Organizace: jedinec, rozvinutější společenství
Aktivita: den
Popis Pixie
Je jako obrázek z pohádkové knížky, jako bytost stvořená z dětských přání a snů, jako všechno krásno světa. Malinká víla s křídly pestrobarevných motýlů nebo blankytných vážek, přátelskou tváří a milým úsměvem s radostí a štěstím poletuje vzduchem.

Úchvatná křivka křídel něžně nabírá vítr a ladné pohyby těla připomínají překrásný tanec života. Do toho všeho zní smích pixií jako hlas malého zvonku.

Výskyt Pixie
Pixie se vyskytují jen v teplejších krajích. Poletují po lukách plných květin a poslouchají šum lesa.
Chování Pixie
Jejich život je plný radosti a smíchu, pixie si jej rády užívají plnými doušky.

Obydlí mají různá. Některé přespávají jen tak v mechu zakryty voňavými lístky z květin, jiné se schovávají v dutinách stromů nebo si stavějí jednoduchá přístřeší.

Pixií muži jsou obratné postavy, zatímco ženy jsou drobné a neskutečně krásné. Většinou žijí v rodinách či větších skupinách. Mnohé pixie mívají i svého krále a královnu.

Zajímavé může být, že některé národy pixií nenosí žádné oblečení, šperky ani jiné podobné zbytečnosti. Ty je totiž tíží v letu. Jediným klenotem, kterého běžně užívají, je nějaký drobný kvítek ve vlasech či za uchem. A když už jsou do něčeho oděny, je to jen lehoučká látka z pavoučích nití či tenkého hedvábí.

Reakce Pixie
Pixie si rády hrají a laškují, každý nový příchozí je pro jejich zvědavé oči něčím velice zajímavým. Avšak cítí-li alespoň náznak nebezpečí, rychle prchají pryč.
Boj Pixie
Pixie se jakémukoliv nebezpečnému střetnutí snaží vyhnout, protože na boj s velkými tvory jsou příliš slabé.

Ovšem královna mívá několik svých věrných vojáků, kteří ji v nejhorším chrání.

Zvláštní vlastnosti Pixie

Na křídlech pixie se utváří drobounký barevný prášek, jenž se za letu uvolňuje po malých částečkách a s jiskřením padá k zemi.

Dokonce se mluvívá i o kouzelných vlastnostech tohoto prachu. Nezřídka někdo zahlédl, jak po jediném zrnku náhle rozkvetla v trávě malá květinka či dozrála zelená jahoda. Málo se však ví o dalších kouzelných účincích. Každá pixie dokáže třepetáním křídly úmyslně odpoutat větší množství prachu, které vytvoří malý obláček, a tím svede doslova provádět malé zázraky.

Jednou zvláštní schopností prachu je léčivý účinek na nemocné tvory. Většinu běžných chorob lze zažehnat jen špetkou křídlového prachu. Jde-li o chorobu velmi závažnou (černý kašel, pravé neštovice a vůbec jiné morové rány), musí prach být čerstvý a pixie si sama musí přát nemocnému pomoci, jinak prášek neúčinkuje. Další zajímavostí prášku je uklidňující a uspávací účinek.

Skřítek

Vlastnosti: -10/8/3/-3/1 / 5
Odolnost: -18
Výdrž: -1
Rychlost: -12
Smysly: 3/3/3/3/3
Boj: 8
Útok: 3
Obrana: 5
Ochrana: 0
Zranění:
Velikost: -15
Rozměry: 20-30 cm / Četnost výskytu: častý
Místo výskytu: hvozd, město
Zařazení:
Organizace: jedinec, rozvinutější společenství
Aktivita: den, někteří noc
Popis Skřítka
Skřítci se v mnohém podobají člověku, jen jsou o dost menší než lidé. Díky svému vzrůstu mohou lidem připadat bezbranní a roztomilí, ale nemusí tomu tak do-opravdy vždycky být.
Výskyt Skřítka
Skřítkové bývají málo odolní, a proto je nelze hledat v místech s těžkými podmínkami k životu. Vyskytují se hlavně v poklidných lesích, kde si zřídí své sídlo v dutině nějakého stromu.

Někteří obývají i lidská obydlí, tam buď pomáhají, nebo naopak škodí.

Chování Skřítka
Skřítkové žijící v lesích jsou i se svou rodinou nastě-hovaní v malých domcích či ve vykotlaných stromech. Les jim poskytuje v životu vše, co je třeba. Sbírají v něm jahody, maliny, hříbky a občas skřítčí lovec skolí nějaké to malé zvíře.

Skřítkové obyčejně žijí nedaleko sebe, ale dají se mezi nimi nalézt i samotáři, kteří se potulují lesem nebo si jen tak někde stranou od ostatních užívají hovění si v měkkém mechu.

Pro les je přítomnost skřítků hotovým požehnáním. S nimi totiž v lese zůstává radost a síla života, třebas malého. Najde-li se někdo, kdo by chtěl lesu škodit, skřítkové jej odtud kvapem vyprovodí.

Několik málo skřítků žije skrytě mezi lidmi. Někteří hodní domácí skřítkové se rozhodli lidem pomáhat a tu a tam nějakou drobnou práci zastanou. Patrně tu a tam i smetany ulíznou nebo koláček okoušou, ale to není pro domácnost velkým zlem.

Naopak škodný skřítek žije s právě opačným cílem. Tito skřítci jsou hotovými mistry v provádění škodolibých žertů a všelijakých škod. Nejraději schovávají klíče a podobné důležité věci a pak se vesele baví nad neštěstím domácího.

Všem skřítkům je společná jejich plachost, a to i těm, co se vyskytují v lidských příbytcích. Neradi stojí tváří v tvář „velkým lidem“.

Reakce Skřítka
Díky plachosti a snad i strachu se skřítkové příliš neukazují. Je-li skřítek viděn, neřku-li chycen, snaží se uprchnout, jak je to jen možné.
Boj Skřítka
Skřítkové neradi bojují, ale když není zbytí, kopou a koušou, seč to jen jde. Boje se účastní nejraději ve skrytu, odkud pouštějí svá skřítčí kouzla.

Není radno postavit se skřítčí magii, mohl bys dojít nemalé újmy.

Zvláštní vlastnosti Skřítka
Ze své přirozenosti mají skřítci trochu magického umu, a proto mohou bez omezení sesílat drobná kouzlíčka. Jedná se pouze o maličkosti, kterými si občas pomohou při práci. Mají také rádi různé kouzelné fórky - nemálokrát někdo vyběhl z lesa s oslíma ušima.

Z některých dalších oblíbených kouzel jsou to: „Oživ uvadlou květinku“, „Prachovka“, „Roztrhni váček“, „Převrhni sklenici“, „Projímadlo“ nebo vzácný „Vosí roj“.

Troll

Vlastnosti: 5 / 3 /-2/4/-2/-3
Odolnost: 5
Výdrž: 5
Rychlost: +4
Smysly: 0/0/3/2/1
Boj: 3
Útok: 2
ÚČ: podle zbraně nebo 3 (pařáty)
Obrana: 2
Ochrana: 3
Zranění: Zranění zbraně
6 S, pařáty
Nezranitelnost viz níže
Velikost: +1
Rozměry: 2 m / Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: hvozd, mokřad
Zařazení:
Organizace: primitivní společenství, jedinec
Aktivita: noc
Popis Trolla
Troll je tvor opravdu hrůzného vzezření. Jeho tělo je pokryto hrbolatou zrohovatělou kůží, která je zbarvena tmavou zelení či kovovou šedí. Pod ní se rýsují výčnělky kostí, vystupují svaly a vinou se odporné žíly. Hubená postava se zdá být shrbená, přesto však v sobě ukrývá spoustu síly. Obrovské pracky jsou toho důkazem. Nohy i ruce jsou oproti tělu dosti dlouhé, ale troll je k běhu dokáže velmi dobře využít.
Výskyt Trolla
Podle toho, kde trollové žijí, rozlišujeme je na zeleně zbarvené lesní a šedé jeskynní trolly. Zabydlují se ve vlhkých prostorách, kde to nejvíce svědčí jejich kůži.
Chování Trolla
Chování trolla bývá dosti bojovné. Má-li hlad, vrhá se takřka na vše, co se dá sníst. Loví žáby, krysy, ryby, zajíce a ani nějaké velké zvíře mu není proti chuti. Jeho způsoby se opravdu podobají spíše zvířeti. Je však, ač se to nezdá, mnohem chytřejší a dovede dost překvapit.

Trollové se spolčují do nevelkých tlup. Spolu žijí a loví. Dorozumívají se prostými skřeky, huhláním a klokotáním. Jejich jazyk je poměrně jednoduchý, kdo je trochu znalý, dokáže trollům snadno porozumět.

Samice, či spíše ženy trollů, jsou menší a také vzácnější než samci.

Reakce Trolla
Potká-li troll případnou kořist, většinou útočí. Troufne si i na nepříliš početnou družinu dobrodruhů. V tlupě si dovolí mnohem víc, dotírají s větší vervou a nedají se odradit ani smrtí člena.
Boj Trolla
Obrovskými pěstmi dovede troll zasadit těžkou ránu, stejně tak je velmi nepříjemný škrábanec jeho drápy. Troll cítí jen málo bolesti, proto je schopen bojovat až do úplného vyčerpání či smrti.

Rány v jeho kůži se až nezvykle rychle hojí. A je dokonce známo, že i mrtvý troll po čase znovu procitne.

Zvláštní vlastnosti Trolla

Regenerace: Trollové mají obrovskou regenerační schopnost. Jejich zranění se sama léčí mnohem rychleji než u jiných ras. Uťatá končetina jim brzy doroste znovu nebo, pokud je k ráně přiložena, opět přiroste.

Regenerace se projevuje jako léčení se Silou -10 (doba léčení je +10 (3 kola), toto léčení neovlivňuje hranici ošetření a může se opakovat). Troll dokáže regenerovat zejména běžná zranění, z velkých zranění jen mechanické (bodné B, sečné S nebo drtivé D).

Zranitelnost Trolla: Troll je zranitelný všemi možnými prostředky, ovšem pokud po jeho smrti není tělo spáleno, rozleptáno kyselinou nebo rozsekáno na kusy (stětí hlavy postačí), troll díky své regeneraci znovu procitne.

Od smrti do procitnutí je potřeba čas minimálně dvacet minut.

Vlkodlak

Vlastnosti: 4;6;5/ 5;7;9/-1;-3;-10
2;0;-2/0;-1;-3/-1;-2;-1
Odolnost: 4
Výdrž: 6;7;8
Rychlost: +8;+10*;+11*
Smysly: -1;-3;-5/1;1;2/5;8;11/4;6;7/-1;0;-1
Boj; BČ: 5;9;10
Útok; ÚČ: 4;(3 + Útočnost zbraně, 7 zuby a drápy);
8 zuby
Obrana; OČ: 4;6;7
Ochrana: 1;2;3
Zranění: Zranění zbraně; (Zranění zbraně, 9 D, zuby a drápy); 6 D, zuby
Mez zranění: 16
Nezranitelnost:
Velikost: +0;+2;+1
Rozměry: 1,8 m; 2 m; 1,2 m/1,8 m
Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: tajga, hvozd
Zařazení:
Organizace: smečka
Aktivita: den
Popis Vlkodlaka
V podobě osoby se vlkodlaci nejvíce podobají statným lidem, jsou od nich k nerozeznání. Při přeměně se jim napínají svaly, mění se kosti a roste jim srst. Nakonec padnou na čtyři a stane se z nich mohutný vlk. Barva jeho srsti bývá podobná kožichu vlků žijících v nejbližším okolí. Výjimečně je vlkodlačí srst jiného zbarvení - čistě bílá, temně černá nebo železně rezavá.
Výskyt Vlkodlaka
Nejčastěji obývají vlkodlaci lesnatou krajinu mírného podnebí. Některé druhy ale žijí i v horách nebo stepích.
Chování Vlkodlaka
Vlkodlak je z půli vlkem, proto je i pro něj velmi důležité žít ve smečce. Ve smečce vlků bývá nejsilnějším, a proto ji často vede. Je-li v kraji více vlkodlaků, spolčují se do svých společenství. Taková smečka je pak mnohokrát silnější než ta složená z prostých vlků.

Vlkodlaci budí v lidech strach, ti by je z děsu nejradši upalovali a stínali, jak by to jen šlo. Naštěstí pro obě strany žijí vlkodlaci v krajích vzdálených daleko od velkým sídlišť.

Potravou vlkodlaků je výhradně maso - loví vysokou a černou zvěř. Výjimečně se stává, že vlkodlaku zachutná maso lidské, pak jako lovná zvěř přijde na řadu člověk (nebo jiné rasy).

Většina vlkodlaků bývá agresivních a neústupných, ale najdou se mezi nimi i ti, kteří dokážou být přívětivější než leckterý člověk.

Reakce Vlkodlaka
Vlkodlačí smečky si hlídají svá území. Některé útočí rovnou, jiné varují vrčením a až po neuposlechnutí vyprovodí nešťastníka v zubech.

V podobě osoby se dá s vlkodlakem i hovořit. Bývá sice odměřený a uzavřený, ale ne nutně zlý.

Boj Vlkodlaka
Dochází-li k boji, proměňuje se vlkodlak alespoň způli ve vlka a někdy úplně. Protože jako zvíře je k boji lépe vybaven. Jakmile poprvé ucítí chuť masa, ovládne jej zuřivost, a kouše a trhá, dokud neleží nepřátelé na zemi v krvi. Toto šílenství ber jako akci Bezhlavý útok.
Zvláštní vlastnosti Vlkodlaka
Regenerace se každé kolo projevuje jako léčení běžných zranění se Silou -10 (psychická zranění a zranění způsobená stříbrem se zapisují před hranici ošetření, tudíž je není schopen regenerovat). Ve zvířecí formě se léčí zraněné tělo lépe - se Silou -9. Toto léčení neovlivňuje hranici ošetření. Pokud přijde vlkodlak o končetinu, může mu opět přirůst. Odťatou nebo rozdrcenou hlavu není schopen regenerovat a umírá.

Bludička mokřadní

Vlastnosti: -/25/-/-10/-6/10
Odolnost: -18
Výdrž:
Rychlost: +10 let
Smysly: 0/-/-/0/BČ: 25
ÚČ:
OČ:
Ochrana:
Zranění:
Nezranitelnost: B, S, D, ±Vo, ±Z
Velikost: -40
Rozměry: 1 cm
Četnost výskytu: obvyklý
Místo výskytu: mokřad
Zařazení:
Organizace: hejno (houf)
Aktivita: noc
Popis Bludičky mokřadní
Objevují-li se za tmavých nocí uprostřed mokřadů malá zářivá světélka, to bludičky mají svůj rej.

Tancují kolem ztrouchnivělých stromů a poletují v mlze z bělostných par. Ve dne pak zalézají pod kameny a schovávají se v kmenech stromů.

Výskyt Bludičky mokřadní
Močály, mokřady a slatiny jsou domovem bludiček. Žijí tam, kde leží shnilé a trouchnivé stromy, kde je dostatečně podmáčená půda a kam nechodí mnoho lidí.
Chování Bludičky mokřadní
Bludičky jsou velice záhadná stvoření.

Povídá se, že každého poutníka svedou daleko z cesty a zavedou jej do hlubin podmáčené země, kde jej spolknou močály. To však není pravda, bludičky nemají nejmenší zájem na smrti jakýchkoli bytostí. Nemohou za to, že leckterý poutník začne obdivovat jejich krásu a zapomene se držet pevné cesty. Pak již není daleko tomu, aby zapadl do bažiny.

Někdy tancují bludičky samy, ale častěji se spolčují do houfů, snad aby si noc více užily.

Život bludiček je zahalen rouškou tajemství a opředen spoustou neznáma. Zatím žádný učenec nedokázal popsat, čím se bludičky živí, jak se rozmnožují a proč vůbec létávají a svítívají po nocích.

Některé báchorky dokonce vyprávějí o tom, že bludičky do tohoto světa vůbec nepatří, že jsou to jen záblesky vzpomínek zemřelých.

Ani my nenapíšeme, jak je tomu doopravdy, není potřeba vědět úplně všechno.

Reakce Bludičky mokřadní
Vyruší-li někdo bludičky, prchnou a odletí tancovat jinam. Někdy se však přiblíží až k člověku a tancují v kruhu kolem něj.
Boj Bludičky mokřadní
Bludičky jsou nehmotné podstaty, proto jim nelze ublížit žádnou zbraní, nelze je dokonce ani chytit. Snad jen ohněm nebo nějakým mocným kouzlem je lze usmrtit. Když zemřou, padají bludičky k zemi, a ještě než dopadnou, se s lehkým vzdechem, jako kdyby zazpíval vítr, rozplynou. Kdo by však chtěl takové neškodné tvory vybíjet?

Chrlič

Vlastnosti: -2/5 /-2/-5/-4/5
Odolnost: -2
Výdrž:
Rychlost: +8 let
Smysly: -1/0/-1/3/10
BČ: 6
ÚČ: 3 drápy
OČ: 3
Ochrana: 1 (15 v podobě kamene)
Zranění: 1 S
Nezranitelnost: ±O, ±Vz, ½±Vo (vše v podobě kamene)
Velikost: -3
Rozměry: 50 cm / 120 cm
Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: kdekoliv na souši
Zařazení:
Organizace: jedinec, primitivní společenství
Aktivita: noc (den viz níže)
Popis Chrliče
Ve dne je chrlič kamennou sochou v podobě ošklivého skřeta s netopýřími křídly a dlouhým ocasem. Sedává a spí na branách hradů, aby se při západu slunce mohl probudit. Jakmile zmizí slunce za obzorem, jeho kamenný krunýř se promění v chladnou zelenošedou kůži. Jeho probuzené oči pak září do dáli děsivým zeleným světlem. Nakonec roztáhne křídla a podoben velkému netopýru brázdí noční oblohu.
Výskyt Chrliče
Ruiny hradů, střechy kamenných domů, hradební zdi či podzemní krypty jsou tím pravým domovem pro chrliče. Nalézá se všude tam, kde může být za dne ve své podobě nenápadný.

Chrličům nevadí žár slunce ani mrazivé zimy, a tak se různé druhy vyskytují po celém světě.

Chování Chrliče
Ve dne chrlič tvrdě spí a se slunce západem, když zemi přikryje stín, vydává se na lov. Je to dobrý lovec, rád se živí čerstvým masem, zvláště hlodavci (krysy a králíci) jeho spárům jen těžko uniknou. Ve tmě totiž vidí mnohem lépe než za dne. Úplně nejradši však je, když může vyplenit nějaký ten holubník.

Některé druhy chrličů škodí obyvatelům svých domovů. Snaží se je vystrnadit pryč, aby měli celý dům, palác nebo hrad jen sami pro sebe.

Reakce Chrliče
Pokud k nim dolehne nějaký ruch, tiše naslouchají a jsou připraveni vetřelce překvapit. Proto není radno být hlučným dobrodruhem.
Boj Chrliče
V boji by jim mohl leckterý šermíř závidět. Jejich křídla jim dávají úžasnou rychlost a obratnost. Ostrými drápy urputně sekají proti nepříteli ve snaze zasáhnout obličej. Oslepená oběť pak ráda jejich domov opustí.
Zvláštní vlastnosti Chrliče
Každé ráno donutí sluneční paprsky chrliče opět se uložit ke spánku - proměnit se v kámen. Chrliči žijící v temných podzemích mohou být vzhůru velkou část dne, stejně se ale při odpočinku proměňují v kámen.

Ve spánku není chrlič ničím jiným než kamenem, a zdaříli se jeho sochu rozbít, chrlič již neprocitne. Pokud ale na chrliče nesvítí slunce a ten jen odpočívá, může se při sebemenším vyrušení probudit, přeměnit se a zaútočit.

Zastihne-li chrliče slunce, má asi minutu na to, než se úplně promění v sochu. Pokud si před úsvitem nenašel příhodné místo, donutí jej slunce usadit se někde poblíž.

Kohout ohnivý

Vlastnosti: -3/ 1 /-10/-3/-4/11
Odolnost: -6
Výdrž:
Rychlost: -1
Smysly: -5/-5/2/5/-1
BČ: 4
ÚČ: 1 pařáty a zobák
OČ: 3
Ochrana: 3
Zranění: 4 S, +O pařáty a zobák
Nezranitelnost: +O, -Vo (+Vo 2,-O 2)
Velikost: -4
Rozměry: 50 cm / 70 cm
Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: kdekoliv na souši
Zařazení:
Organizace: jedinec
Aktivita: téměř stále
Popis Kohouta ohnivého
Když je ze střechy hořícího domu slyšet hlasité kokrhání, to slaví ohnivý kohout své vítězství. Hrdě vypíná hruď a křičí do světa zprávu o svém příchodu. Jeho ohněm planoucí oranžová křídla mávají, až z nich létají jiskry. Krvavě rudý hřebínek i vole se třesou jeho urputným kokrháním. Když poskočí, jeho ocasní pera se zavlní a zahoří spoustou palčivých plamenů. Kam se hne, tam s ním přichází obrovský žár.
Výskyt Kohouta ohnivého
Ohnivý kohout se rodí z ohně, buďto rovnou z plamenů nebo z řeřavých uhlíků. Po narození se rozběhne tam, kam jej kuří nohy ponesou. Nejradši ze všeho má suché jehličnaté lesy.
Chování Kohouta ohnivého
O ohnivých kohoutech se povídá, že vyskakují z rozpálených pecí, krbů a starých ohnišť. A jakože mají povídačky někdy pravdu, jsou pravdivé i tyto. Kohout se rodí na místech, která dlouho rozpaluje oheň a hromadí v nich svou sílu. Jako malý plamének roste, až se z něj během jediného zášlehu vyklube velký ohnivý kohout.

Ohnivý kohout miluje oheň, zapaluje vše, co je alespoň trochu hořlavé. Pak poskakuje kolem a kokrhá, dokud všechno neshoří. Tam, kde se dotkl jeho pařát, zůstávají po něm vypálené stopy. Když dílo dokoná a plameny uhasnou, ještě se vyválí v popelu a pak jde hledat nové místo, aby se opět mohl dívat na svůj živel.

Nepotřebuje jíst ani spát, veškerou sílu dokáže nabrat v ohni. Daří-li se kohoutovi dobře, může žít i několik let. Většinou si však na něj políčí ti, co jim kohout způsobil neplechu. A že si takových nepřátel umí nadělat opravdu hodně.

Voda v menším množství je kohoutovi nepříjemná a řekám a jezerům se radši zdaleka vyhne. Problémem bývá také hustý déšť. Je-li dost vydatný, může ohnivého kohouta i zahubit, proto se před ním musí schovávat.

Reakce Kohouta ohnivého
Ohnivý kohout bývá agresivní a nerad pouští kohokoli do blízkosti „svých“ plamenů. Vetřelce zahání zuřivým mácháním křídel a hlasitým křikem. Nepomůže-li to, dojde i na pařáty a zobák.
Boj Kohouta ohnivého
Kohout sice nedokáže létat, ale umí s pomocí křídel vyskočit do velké výšky. V boji seká nepřátele pařáty a občas je klovne svým zobákem. Tři čtvrtiny každého zranění, které způsobí, jsou popáleniny, protože celé jeho tělo pokrývají plameny.

Polití vodou kohouta zraní se Silou -9 až 0 (podle množství vody), pokud spadne do vody celý, jen to zasyčí, zabublá a na hladinu vyplavou již jen saze.

Zvláštní vlastnosti Kohouta ohnivého
Z kohouta jde strašlivý žár, proto každý v jeho blízkosti (do vzdálenosti +9, 2.8 metru) je každé kolo zraněn horkem (+O):
ZZ = -3 - 2×Vzdálenost, nejvýše však ZZ = -3 (což je 5 životů bez řádné protipožární ochrany)

Magmar

Vlastnosti: 13/-3/-5/5 /-2/14
Odolnost: 10
Výdrž:
Rychlost: +1
Smysly: -2/-5/-5/-2/2 + 8 infravidění
BČ: -1
ÚČ: 0 pěsti
OČ: -1
Ochrana: 7
Zranění: 19 D, pěsti
Nezranitelnost: +O, -Vo, ±Vz, +Z (+Vo 2, -O 2)
Velikost: +6
Rozměry: 2 m / Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: kdekoliv na souši
Zařazení:
Organizace: jedinec, primitivní společenství
Aktivita: téměř stále
Popis Magmara
Působivá síla země dříme v magmarových útrobách. Jeho monstrózní tělo je podobné hřmotnému muži, avšak jeho obrovské pěsti vládnou takovou silou, o které by se člověku ani nezdálo. Místo kůže jej pokrývá lávové kamení, z nějž vyvěrá rudými prasklinami ohnivý žár. Taktéž jeho bezvlasou hlavu pokrývá síť žhavých nití. V hlubokých očních důlcích spočívají zářící oči, které duši pálí jediným pohledem. A v jeho chřtánu, jenž se rozevírá řevem, je hotová horoucí výheň.

Jeho mohutný zjev může působit pomalým dojmem. Opravdu, magmar je poněkud neohrabaný, avšak v rychlosti běhu se může měřit s člověkem. Pak-li běží takový kolos, zem se všude kolem otřásá.

Výskyt Magmara
Nejlépe je magmarovi blízko lávových pramenů a v nitru aktivních sopek. Horká láva je pro něj nápojem i koupelí, které mu dávají sílu ohně. Dále se vyskytuje v místech, kde zuří ohnivé bouře a magické víry. Magmaři nesnášejí vodu a též oblasti, kde vládne sníh, pod nohama praská led a na těle mrazí strašlivý chlad.
Chování Magmara
Těžko jest říci, proč jsou magmarové na světě. Snad aby střežili tajemství starodávných vulkánů či aby klidnili jejich nespoutanou moc.

Když lávový pramen vychladne nebo vydá-li se magmar pryč ze svého domova, daleko od horoucí lávy a ohnivých jazyků, začíná postupně chladnout. Do roka pak jeho kůže natolik vychladne, že je možné se jí dotknout rukou. Jen příjemné teplo sálá z jejího povrchu. V magmarovi je ukryta velká síla, proto trvá opravdu dlouho, než začne bez ohně jeho tělo strádat. S pátým rokem bez žhavé koupele již začne pociťovat stáří a vyčerpání, a nevrátí-li se k blahodárnému zřídlu, do 7 let slabostí umírá.

Ač jsou magmarové podobní člověku, žádnou lidskou řeč neznají. Mezi sebou se dorozumívají jen řevem.

Reakce Magmara
Magmarové nejsou příliš zlí, nepřátele bez důvodu nebijí. Ovšem dovedou se rychle rozzuřit, pak jim rudý amok zastře zrak a v tom stavu vše kolem sebe bez rozmyslu ničí.
Boj Magmara
Těžko se dá uniknout jejich masivním pěstem. Jinak kolem sebe vrhají rozpálené kamení nebo kropí nepřátele sprškou horké lávy. Polití vodou magmarovi nijak neublíží, rychle se odpaří pryč. Spadne-li celý do vody, oslabí jej to, ale nijak více mu to neublíží.
Zvláštní vlastnosti Magmara

Dech: Magmar dovede ze svého chřtánu vydechnout spalující dech (+ O), který sežehne vše, co mu stojí v cestě. Dech působí zranění všem, co stojí před ním ve vzdálenosti nejvýše +18 (8 metrů):

ZZ = 12 - Vzdálenost, nejvýše však ZZ = 12 (což je bez ochrany proti ohni celkové zranění 12)

Svého dechu neužívá příliš často, stojí jej vnitřní sílu.

Infravidění: Magmarovým hlavním smyslem je infravidění, jež je u něj velmi rozvinuto. Přizpůsobuje se síle okolního tepla, a tak vidí magmar téměř stejně dobře v hlubině vroucí sopky, jako kdekoli na chladném povrchu.

Vzluha chytlavá

Vlastnosti: -/-5/-/-1/ 1 /1
Odolnost: -12
Výdrž:
Rychlost: -12
Smysly: 3/-/-/-/-2 + 5 čich myšlenek
BČ: -6
ÚČ:
OČ: -3
Ochrana: -1
Zranění:
Nezranitelnost: fyzická zranění (B, S, D)
Velikost: -25 až -10
Rozměry: různé (5-50 cm)
Četnost výskytu: velmi vzácný
Místo výskytu: kdekoliv
Zařazení:
Organizace: jedinec
Aktivita: noc
Popis Vzluhy chytlavé
Jako cár tmy vznáší se nocí, černější než ten nejtemnější inkoust. Mnohému by mohla připomínat zvláštní křídlo, či snad kus látky. Ani jedním však vzluha není.

Je to tvor z astrálních zemí, z míst, kde je mnoho podobných prazvláštních zjevení. Odtud ji zlákala chuť a vůně myšlenek do našeho světa.

Výskyt Vzluhy chytlavé
Na tomto světě je již jen málo vzluh. Nemnoho jich přichází a dosti jich brzy zmírá, osud vzluhy je tvrdý a mnohdy velmi krátký. Živí se totiž vzpomínkami. Ve zvířecích myslích nalézá příliš málo potravy, a tak ji lépe nasytí paměť zbloudilého poutníka.
Chování Vzluhy chytlavé
Svět vzpomínek je velice zvláštní, plný tajemství a temných zákoutí. Tak hluboko však vzluha nevidí, vzpomínky jsou pro ni jen potrava, a protože je nejjednodušší ulovit mladé vzpomínky, hledá právě ty.

Noc co noc se pod rouškou tmy krade a hledá spící oběť, již by chtěla připravit o několik čerstvých vzpomínek. Když nalezne tvora, jenž by jí mohl poskytnout dobrou potravu, snese se na jeho hlavu a nasává z mysli jako motýl nektar z květiny.

Každé jídlo znamená pro vzluhu sílu na další týden života. Když je hladová, začíná slábnout. Po pár týdnech potom umírá a vrací se zpět do astrálního světa.

Ve dne je vzluha schovaná ve štěrbinách mezi kameny, v kůře stromů a na dalších uzavřených místech.

Reakce Vzluhy chytlavé
Vzluha chytlavá může číst jen vzpomínky uvolněné při spánku, proto schována čeká, až vyhlédnutá kořist usne.
Boj Vzluhy chytlavé
Vzluha není schopna fyzicky útočit, je příliš lehká a slabá, aby dokázala způsobit nějaké poranění. Je-li napadena, mizí v šeru noci.
Zvláštní vlastnosti Vzluhy chytlavé
Pojídání vzpomínek Vzluhou chytlavou: Vzluha se omotá kolem hlavy oběti a pokusí se proniknout do její mysli, aby mohla získat vzpomínky - konkrétně poslední jeden den z jejího života. Je to hod na porovnání: Pro vzluhu znamená vítězství nasycení. Pokud v hodu prohraje, „vyzvrátí“ část svých a část pozřených vzpomínek do mysli oběti. Tento zásah způsobí zmatek v hlavě a menší schizofrenní pocit (zmatené myšlenky, oběť bude mít pocit, že v noci létala, eventuelně také může mít v hlavě útržky myšlenek jiných tvorů).

Prohraje-li oběť, pak ztratí všechny vzpomínky za poslední den, které končí tím, jak se večer před ním ukládala ke spánku, může si mlhavě pamatovat i nějaký ten sen, ale vůbec nebude vědět, že nějaký den navíc proběhl. Bude se snažit zjistit, jak se dostala na nové místo spánku, jaktože jí chybí 20 zlatých v měšci, které včera zaplatila, a podobně.

Duch

Vlastnosti: Sil -/ Obr 9/ Zrč -/ Vol 3 / Int 3 /Chr 12
Odolnost: Vol (obvykle 3)
Výdrž:
Rychlost: +10 let
Smysly: -5/-/-2/0/2
BČ: 9
ÚČ: 5 dotek
OČ:
Ochrana:
Zranění: Vol (obvykle 3) Ψ
Nezranitelnost: fyzická (B, S, D), tepelná (±O, ±Vo), ±Vz, ±Z
Velikost: +0 (nebo podle představitele, ducha krolla bude asi větší)
Rozměry: 1,8 m / Četnost výskytu: vzácný
Místo výskytu: kdekoliv
Zařazení:
Organizace: jedinec
Aktivita: stále (den)
Popis Ducha
Bílým přízračným závojem, jenž se plíží temnotou, je duch. Postavou je podoben člověku, kterým byl za svého původního života. Nyní jej však už jeho tělo netíží. Stal se jen lehce zářivým stínem, který dokáže létat vysoko v oblacích nebo třeba procházet kamennou stěnou.

V noci je duch velice nenápadný a je těžké jej vůbec spatřit. Těm, co duchy neznají, to může být velmi nebezpečné, či dokonce osudné.

Výskyt Ducha
Duchové povstávají z prokletých hrobů nebo vznikají z lidí, kteří nedokázali dojít klidu ani po smrti. Někdy se může člověka změnit v ducha za trest za zločiny, jichž se v životě dopustil.

Obrovskou nenávist cítí duchové ke slunci, které jim působí strašlivou bolest. Za dne proto přežívají v zemi, v hlubokých kobkách nebo temných jeskyních.

Chování Ducha
Duchové ztratili své tělo, proto nejsou schopni nic uchopit ani zvednout. Dokážou ale procházet stěnami a létat.

Říká se, že je duchům souzeno putovat světem a odčinit své skutky, aby mohli konečně dojít pokoje. Zloba a nenávist jim stále zachvacuje mysl, a proto se jim hlavou často honí krvavé myšlenky.

Duchové jsou většinou nemrtví s duší. Mají své vzpomínky na život i na smrt, znají vše, co za života znali. Mnoho z toho ale v přízračném těle nemohou použít. Vše hmotné jimi totiž prochází.

Duchové se mohou chovat jako lidé - být veselí, smutní, dobří i zlí. Prošli si ale událostmi, které navždy poznamenaly jejich chování. Není se tedy čemu divit, že duchové bývají bezcitní a někdy i dost lhostejní. Život mimo fyzický svět je někdy sžírá tak moc, že si nepřejí nic jiného, než konečně dojít pokoje.

Reakce Ducha
Protože má tento nemrtvý vlastní myšlení, dosti se odlišuje od kostlivce i zombie. Nemusí hned útočit, může být lstivý a prohnaný, ale také nemusí postavám vůbec škodit. Někteří duchové se v myšlení podobají lidem, proto se mohou zachovat téměř jakkoliv.
Boj Ducha
Duch nemá tělo na to, aby dokázal bojovat zbraní a zranit tak své nepřátele. Síla je však v jeho podstatě. Chceli, může duch svým dotekem vysát z nepřítele životní energii, jedná se o zranění typu Ψ . Dotek působí jako lehké zamrazení na kůži s následnou únavou až mdlobami. Tímto způsobem dokáže duch člověka i zahubit.

Při dotyku se snaží duch proniknout do mysli oběti a způsobit jí psychické zranění (k takovému zranění se již nepřičítá bonus za Sílu ani se neodečítá Ochrana zbroje).

Odolnost a Zranění závisí na duchově Vůli (obvykle 3), proto zvýší-li se jeho Vůle, zvyš i tyto dvě hodnoty.

Kostlivec

Vlastnosti: -2/ -1/-2/0/-2/10
Odolnost: -6
Výdrž:
Rychlost: +0
Smysly: -5/-/3/3/4
Boj: -1
Útok: 0
Obrana: 0
Ochrana: 0
Zranění: Zranění zbraně
Nezranitelnost: B (i když, takové nabodnutí obratle...), Ψ
Velikost: -2
Rozměry: 1,8 m / —
Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: kdekoliv na souši
Zařazení:
Organizace: jedinec, skupina
Aktivita: stále, někdy jen noc
Popis Kostlivce
Chřestění kostí a klapání zubů jsou neklamnou předzvěstí kostlivce. Jeho hrůzný zjev vzbouzí strach v mnohém bojovném srdci.

Kostlivec je neživý tvor s kostrou holou bez masa. Oční důlky jako havrany vyhlodané a zuby plesnivé a z poloviny vypadané. Zažloutlé kosti dočista obrané praskají, když se kostlivec prochází v temnotě noci.

Z kostlivce jde takový strach, že kdo nemá silného ducha, prchá pryč, seč mu nohy stačí.

Výskyt Kostlivce
Kde se zjeví, či kam je poslán, tam se nachází. Neníli to opravdu nutné, nevychází na sluneční světlo, protože žár slunečních paprsků mu velmi škodí, opaluje jeho kosti a mění je v prach. I za těch nejtemnějších nocí vidí výborně, avšak sluneční světlo jej dokonale oslepí.
Chování Kostlivce
Kostlivec je rychlý a schopný, jeho kostěné ruce dokážou vykonávat nepříliš složitou práci. Svého pána poslouchá, avšak rozkazy je nutné mu zadávat přesně. Kostlivci jsou využíváni k ochraně hrobek, pokladnic a podobných míst.

S příchodem dne se kostlivec ukládá zpět do svého hrobu, aby za slunce západu mohl opět vyjít ven.

Kostlivec může mít taky svoji vlastní mysl ze svého dřívějšího života, avšak z té doby si téměř nic nepamatuje, a proto nad ním mají zloba a chuť zabíjet téměř absolutní moc. Jeho duše nedostane možnost se vůbec projevit.

Reakce Kostlivce
Sám útočí na vše, co se mu přiblíží.

Má-li pána, reaguje na jeho rozkazy. (Kostlivec-číšník spíše uteče pro pomoc, dveřník se otáže na důvod návštěvy, stráž zaútočí.)

Boj Kostlivce
Strašlivý zjev kostlivce je velkou výhodou v boji. Mnoho statečných reků z boje utíkalo, když spatřilo vyzbrojeného kostlivce. Častou strachbudící zbraní v rukou kostlivce bývá kosa. Kostlivci však dokážou bojovat téměř s jakýmikoliv dalšími zbraněmi, dokonce i pěstmi může kostlivec uštědřit nepěkné zranění. Zbroje sice kostlivci moc nepoužívají, ale lze je spatřit i v brnění.

Zombie

Vlastnosti: 0 / -5/-5/1/-4/11
Odolnost: 2
Výdrž:
Rychlost: -3
Smysly: -3/-3/0/3/3
Boj: -6
Útok: -3
ÚČ: -1 drápy a zuby
Obrana: -2
Ochrana: -1
Zranění: Zranění zbraně
1 drápy a zuby
Nezranitelnost: Ψ
Velikost: +0 (ovšem třeba zombie hobita pude kapánek menší)
Rozměry: 1,8 m / Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: kdekoliv na souši (podvodní zombie utonulých námořníků jsou vzácné)
Zařazení:
Organizace: jedinec, skupina
Aktivita: stále, někdy jen noc
Popis Kostlivce
Hnijící maso drží při kostech snad jen silou strašlivých kouzel. Hnilobní červi se stále prokousávají tělem a na cáry trhají rozpadající se plesnivou kůži. Z konečků prstů vyrůstají černavé drápy, jež se ve světle měsíce krvavě lesknou.

Zombie je opravdu odpornost sama. Do dáli se z ní line mrtvolný puch a její hlas, jenž je jen hučením a chroptěním, vzbouzí strach v duši mnohého statného bijce.

Výskyt Kostlivce
Nejčastěji vstává ze starých hrobů či se bezduše prochází zapomenutými kryptami.
Chování Kostlivce
Zombie je tupým vražedným nástrojem. Uposlechne jen jednoduché příkazy svého pána, avšak bez ohledu na jejich nebezpečnost. Pud sebezáchovy není opravdu zombiím nijak vlastní. Co z toho, stejně už jsou jednou mrtvé. Zombie mají příliš pomalé myšlení na to, aby dokázaly vykonávat složité úkony, a ani v boji nejsou schopny mezi sebou spolupracovat. Tupě se vrhají na všechno kolem.

Některé zombie si poklidně leží ve svém hrobě, dokud nejsou ze svého spánku vyrušeny, jiné zase stále ztrpčují život světu okolo.

Reakce Kostlivce
Vidí-li vetřelce, bez rozmyslu útočí.
Boj Kostlivce
Zombie útočí svými pařáty, výjimečně třímají v dlaních nějakou zbraň. Pokud není čelist zombie rozežraná hnilobou, může i kousat.

Její pohyb je dosti pomalý, nedokáže ani běžet, a v boji na volném prostranství není těžké zombii uniknout.

Upír

Vlastnosti: 6 /6/0/2/4 /13
Odolnost: 3
Výdrž:
Rychlost: +6
Smysly: 6/7/6/9/8 + 10 infravidění
Boj: 7
Útok: 4
Obrana: 3
Ochrana: 1
Zranění: Zranění zbraně
5 S, drápy
3 zakousnutí se viz níže
Nezranitelnost: Ψ, tělěsná (B, S, D), +Z, (+Vo 2)
Velikost: +0
Rozměry: 1,8 m / —
Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: kdekoliv na souši
Zařazení:
Organizace: jedinec, společenství
Aktivita: noc
Popis Upíra
Postava v tmavém hávu, celá skrytá v temnotě noci. Bledá tvář a rudé rty a v ústech dvojice zvětšených tesáků. Není pochyb, že jde o upíra.

V noci je upír tichým zabijákem, jeho pohyby jsou rychlé a vražedné. Přestože je jeho kůže bledá, vypadá upír jako dobře stavěný, silný pěkný člověk. Krev živých tvorů má na vzhled upíra blahodárný účinek.

Výskyt Upíra
Upíři žijí co nejblíže své kořisti a na místech, kde se mohou přes den ukrýt. Těmto podmínkám vyhovují hřbitovy a hrobky nebo velké starobylé a prázdné zámky či hrady v blízkosti měst či vesnic.
Chování Upíra
Ač upíry stále zmáhá chuť po krvi, nemusejí být vždy posedlými zabijáky. Bývají velmi prohnaní a chytří, dokážou intrikovat a plést se do okolních poměrů. Někteří se naučili do jisté míry svou chuť ovládat. Nicméně těch, kteří berou člověka jen jako hloupou lovnou zvěř, je o mnoho více.

Protože je upírů málo, jsou povětšinou samotáři. Pokud se jich na jednom místě náhodou setká několik, mohou žít spolu a vytvářet malá, přesto silná společenství.

Když se upír někde zabydlí, nechá několik svých obětí přežít a projít proměnou, aby jej chránily a staraly se o něj a jeho domov. Upírova moc tak v okolí znatelně roste, společně se strachem obyvatel.

Upír velice dobře vidí ve tmě. Jako had dokáže vnímat teplo, jež sálá z těl teplokrevných tvorů. Kromě krve nemusí upír jíst, spát ani pít.

Reakce Upíra
Pokud se nebude upír chtít s postavami setkat, nejspíš se jim vyhne. V opačném případě si na ně počíhá a může se pokusit některé z nich vysát. Když saje, je v nebezpečí, proto saje jen v případě, že není nijak zvlášť ohrožen. Nebojí se ani přímého boje, ale je dost chytrý na to, aby dokázal zhodnotit své šance.
Boj Upíra
Někteří upíři používají k boji zbraně, jiní mají raději své ruce a upíří tesáky. Upíři jsou vypočítaví a velmi schopní, proto boj s nimi je opravdu nelehký a nebezpečný.

Má-li upír převahu alespoň 3, může se zakousnout do svého nepřítele. Pokud je jeho útok úspěšný (zranění min 1 bod), dokázal se upír zakousnout a v dalším kole může sát. Od zranění se neodečítá Ochrana zbroje; pokud je krk chráněn velkou přilbou nebo zbrojí, nedokáže se upír zakousnout. Upír je schopen v jednom kole vysátím krve způsobit postavě zranění se Silou 5 + 1k6. Upír se své oběti pevně drží, je to hod na porovnání:

Sil upíra Počet kol, po které již saje 2k6+proti Sil oběti 2k6+

Pokud upír neuspěje, jeho oběť se vyprostí z jeho sevření a unikne jeho krvechtivým zubům.

Pokud upír někoho vysává, útočí na něj ostatní jako na vyřazeného protivníka. Upír se může kdykoliv oběti pustit a bojovat dál.

Upírův služebník

Vlastnosti: 2 /3/0/0 /0/5
Odolnost: 2
Výdrž:
Rychlost: +2
Smysly: 4/4/4/4/4 + 4 infravidění
Boj: 4
Útok: 2
ÚČ: 2 drápy a zuby
Obrana: 2
Ochrana: 1
Zranění: Zranění zbraně
3 S, drápy a zuby
Nezranitelnost: Ψ
Velikost: +0
Rozměry: 1,8 m / Četnost výskytu: neobvyklý
Místo výskytu: kdekoliv na souši
Zařazení:
Organizace: skupina
Aktivita: různá
Popis Upírova služebníka
Blízko upíra se vyskytují jemu podobná zjevení.

Upíří služebníci mají z nedostatku slunce lehce pobledlou kůži a zarudlé oči. Oblékají se různě, podle přání pána, každý upír má jiný vkus. Zbraně nosí jen někteří, jiní se starají o upírovo pohodlí, a tak je nepotřebují.

Výskyt Upírova služebníka
Vyskytují se v blízkosti svého pána nebo tam, kam byli posláni. Pokud pán zemře, chovají se podle svého uvážení a jdou, kam chtějí.
Chování Upírova služebníka
Po kousnutí začne nějaký vnitřní pocit přitahovat oběť zpět k upírovi. Po nějakém čase se tomu již neubrání a vydá se upíra vyhledat. Když jej nalezne, pouto k němu se výrazně posílí. Nakonec dojde k ukončení proměny a oběť se stane opravdovým upírovým služebníkem.

Přestože jsou služebníci poutáni vazbou ke svému pánovi, zachovali si alespoň z části svou duši. Je sice oproštěna od většiny vzpomínek, ale její vlastní smýšlení jí zůstalo. Služebník se dovede sám rozhodovat, stejně jako před proměnou, jen je hluboko v něm uzamknut pocit, že pán má vždy pravdu a je dobré jej poslouchat. Vztah služebníka k pánovi je sice uměle stvořený, ale opravdový. Služebníka k upírovi kromě citů nic neváže. On chce sloužit a chce být svému pánu nablízku.

Když pán zemře, litují služebníci jeho smrti, jako by to byl člen jejich rodiny. Proto se mnoho služebníků vydává jeho smrt pomstít.

Přeměna na služebníka trvá různě dlouho. Podle duševní síly oběti od několika dnů až výjimečně po dlouhá léta. V průběhu přeměny začíná služebník odvykat slunci a žít nočním životem, získává nezranitelnost a jeho tělo se postupně mění. Po přeměně mu slunce a svěcená voda ubližují stejně jako upírovi.

Služebníci nejsou jako jejich pán závislí na krvi. I když čerstvou krev milují nejvíce ze všeho, jedí a pijí cokoliv poživatelného. Díky přeměně sice nemusejí každý den spát, ale jednou za několik hodin musejí chvíli odpočívat, a aby se udrželi silní, pravidelný spánek si dopřávají, mají-li tu možnost.

Reakce Upírova služebníka
Přátele svého pána přivítají, před nepřáteli upíra chrání. Záleží na okolnostech, jak se k nim služebníci zachovají.
Boj Upírova služebníka
Upíři své strážce vybavují zbraněmi, ostatní služebníci ale zbraně většinou nemají, proto bojují jen holýma rukama.

Dotazy, nápady a hlášení chyb

Dotazy a odpovědi

Pokud si nejsi s něčím jistý, v hlavě ti hlodá otázka, na jazyk se ti dere "no jo, ale co když...", podívej se na rpgforum. Lidí, co ti pomůžou, je tam dost. A taky je tam spousta otázek už rozebraných. Hrrr na ně!

Kam s nápady

Něco ti v pravidlech chybí? Nebo přebývá? Napadl tě zlepšovák? Popiš nám tvůj nápad v sekci na rpgforu.

Za každý podnět děkujeme!

Ha, chyba!

Byla nádherná, téměř dokonalá. I přes svou mohutnost se její tělo vznášelo ve večerním vánku ladně, ba nadpozemsky, trojice křídel vířila v přesném sledu, vykreslujíc v červáncích vlnivou nádheru, pětihrané hlavy se komíhaly, zvolna, rytmicky a přesto zlověstně, mocné pařáty se jen občas a jaksi mazlivě dotkly vzpřímených stébel Bojínku.

Měla jen jedinou, zato nepřekonatelnou chybu. Nikdo na ní nevěřil.

Jestli jsi vážně našel chybu, ať už pouhou chybějící čárku, nebo opravdový nesmysl, pošli nám to mailem, nahlaš na Facebooku nebo řekni na rpgforu.
My už tu potvoru vrátíme nohama na zem.

Každý střípek nám pomůže zlepšit pravidla a zážitek z DrD+. Děkujeme Ti.

Konec

A to je konec... Co? Kdepak, to je začátek. Vzhůru za dobrodružstvím!